Úterý 5. týdne doby postní
Jan 8: 21-30: „já nejsem z tohoto světa.“
(V anglickém originále: „Já nenáležím tomuto světu“, pozn.překl.)
Záleží co chápeme pod pojmem „náležet“, ale snad nikdo z nás opravdu necítí, že by náležel tomuto světu, i když na něm lpíme, necháme si od něj sloužit a snažíme se, aby nás přijal.
Před několika lety jsem potkal politika v období odchodu. Tento politik byl dříve vysoce postavený a měl možnost tahat za nitky. V žádném případě neztratil veškerý svůj idealismus během tohoto procesu, ale byl úzce přizpůsoben realitě politiky, jakožto umění. Přežil a stal se ještě ambicióznějším. Přežití bylo ekvivalentem úspěchu a i když tyto úspěchy byly krátkodobé, vzrostly v závislost. Pak volební období skončilo a on byl v „politice“ nikoho, ve které žádná kariéra netrvá dlouho. Bez jakéhokoliv profilu, bez odpovědnosti i bez kontaktu s palčivými problémy dneška.
Tento politik tak měl chvilku k zamyšlení, i když zkušenost bytí „bez moci“ neustále vytvářela nové naděje a strategie, jak znovu vstoupit do arény. Tato chvilka je podobná příležitosti MBA studentů, kteří ji mají během pauzy v jejich kariéře, kdy se učí být cenným zbožím, ale zároveň brát v potaz význam svého života a práce.
Toto nezbytné odpoutání se od obchodních sil moci a sobectví, však může být budováno i během využívání těchto sil. Toto budované odpoutání, které nám umožňuje vidět a vytvořit si vztah ke světu (takovému, jaký je), nazýváme „pravidelná meditace“. Proces učení se pravidelné meditaci, nazýváme askezí, duchovní praxí či disciplínou.
Postní doba je v první řadě připomínáním toho, že v našich životech takovou disciplínu potřebujeme. Protože svět, jak ho vidíme, neexistuje o nic víc než trvalý úspěch či nesmrtelnost. Vztah ke skutečnému světu si vytvoříme teprve tehdy, když dokážeme říct „nenáležím tomuto světu“. Teprve pak můžeme dát tomuto světu něco užitečného a opravdově sloužit jiným, v těchto hrách o trůny.
S láskou
Laurence Freeeman