Pondělí 5. týdne doby postní
Jan 8: 1-11: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem!“
Šalamounova moudrost je tak zřejmá a nevyvratitelná, pokud ji někdo s jasností a odvahou dokáže vyjádřit.
Jasnost vzrůstá s duchem přijetí a očištění mysli. Nemůžeme zaškatulkovat tuto jasnost o nic víc, než se dívat na dokonale průhledný obrázek. Vidíme skrze ni. „Vize Boha“ je prosté vidění, ne dívání se na něco. S touto vizí, která je výsledkem čistého srdce, můžeme jasně vidět skrze všechny iluze, sebeklamy a všechny hry ega.
Ale tato jasnost separuje toho, kdo chce skrze ni hledět z davu, či kdo se jako dav spolčí proti ženě chycené při cizoložství. Nemáme snad rádi pocit, kdy jsme v právu a připadáme si lepší, a pak cítit, jak naše ego roste díky lidem kolem nás, kteří nás ospravedlňují? Je to jako efekt davu, který skanduje na fotbalovém stadionu nebo jako rasistický útok či znásilnění. Posilujeme a lichotíme si sobě navzájem tím, že vybereme někoho slabšího, ač může být nevinný nebo někoho, kdo byl chycen při činu. Náš hněv vůči tomuto viníkovi skrývá naši vlastní hanbu.
Vystoupit z davu a zastat se pravdy vyžaduje odvahu této jasnosti. Ani v tomto příběhu se Ježíš nedotýká srdcí v davu, který se chystá kamenovat ženu. On z nich jen jednoduše odstranil falešné důvody a ospravedlňování jejich činů. Jejich kolektivní ego bylo probodnuto a tak byla jejich jednotlivá malá ega usazena. Jak ho museli nenávidět, když se vrátili domů a povídali si o tom. Doufejme, že se ta žena dostala do bezpečí zavčas. Avšak jejich novým cílem byl Ježíš.
Být jasný a soucitný se nedá srovnávat se společenským úspěchem.
S láskou
Laurence Freeman