Prolomit iluzi

John Main neustále ukazuje za oblast našeho 'ega', směrem ke sféře našeho 'pravého já' – od iluze k realitě – a nahlížel na meditaci jako na zásadní způsob této činnosti: „Meditace je cestou prolomení ze světa iluze do čistého světla skutečnosti.“ Nemluvil o způsobu bytí v 'levém mozku' a 'pravém mozku', jako jsem to dělala já. To nás ovšem neodvádí od skutečnosti, že si byl plně vědom těchto doplňujících se rovin vědomí. Jeho starostí však bylo, aby je nezachytil do slov a idejí, ale aby dokázal jejich existenci zkušeností meditace. Jak napsal v knize slovo do ticha: „Zřeknutím se sebe ('ega') vstupujeme do ticha a zaměřujeme se na Druhého. Pravda, která má být zjevena, je harmonie našeho Já s Druhým. Slovy súfíjského básníka: 'Viděl jsem svého Pána očima svého srdce a řekl jsem: „Kdo jsi, Pane?“ Odpověděl: „Ty sám.“

Když pojednáváme o vnímání skutečnosti 'pravým a levým mozkem', ukrývá to nebezpečí. Musíme dávat pozor, abychom nezačali tyhle rozdílné aspekty svého vědomí externalizovat jako 'předměty' spojené (nebo v myšlení některých našich současných redukcionistických vědců způsobené) těmito dvěma polovinami mozku. To vede k fragmentaci naší vnitřní bytosti, spíše než k celistvosti k níž nás vede John Main. Zdůrazňováním skutečnosti a povzbuzováním, abychom zanechali svoje racionalizující 'ego' za sebou, nám pomáhá vyhnout se této nástraze. Velice si uvědomoval, že tou jedinou věcí, kterou nás věda, filozofie a teologie učí, je zásadní nemožnost našich omezených rozumových schopností pochopit 'skutečnost tak jak je, nekonečnou.'

Zde nejsou žádné jediné správné odpovědi. Teorie si často protiřečí a nahrazují předcházející omezené osobní pokusy o interpretaci. John Main v knize Word into Silence (Slovo do ticha) citoval Alfreda Whiteheada, který říkal: „Je nemožné meditovat nad časem a tajemstvím tvořivého přechodu přírody, aniž by člověk nebyl zaplaven pocitem omezení lidské inteligence.“ Bezpochyby je v lidstvu touha chtít pochopit skutečnost. Je to však aspekt našeho 'ega', který rád teoretizuje o skutečnosti. Jeho hledání poznání, vede navíc k klamnému pocitu, že máme věci pod kontrolou. A mimo to, když mluvíme o přístupu ke skutečnosti 'pravým a levým mozkem', nesmíme zapomenout, že o mozku víme právě tak málo, jako o celém vesmíru. I mozek má svoji 'temnou energii'. I když snímky mozku jsou schopny ukázat, že při jistých činnostech se angažují jisté oblasti, vlastně to prokazuje tak málo, jako kdybychom řekli, že na uchopení objektu užíváme ruku. Co to ale říká o celku našeho bytí? A když to vstoupí do samotného vědomí, víme dokonce méně než nic – je to úplné tajemství. Zkušenost nás ale učí, že existují různé způsoby bytí. Pokud se soustředíme na 'ego' a jeho starost o přežití, pak jsme zachyceni „optickým klamem své oddělenosti,“ jak říkal Einstein. Pokud necháme odejít všechny myšlenky a obrazy a věnujeme pozornost pouze svému modlitebnímu slovu, „pak se probouzíme.... do úplného společenství všech bytostí v Bytí samém,“ jak to popsal John Main ve své knize Word into Silence (Slovo do ticha).

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 20