Problém jazyka

Filozofie a teologie nás učí, že je pro naše omezené rozumové schopnosti v zásadě nemožné, abychom opravdově pochopili Boží skutečnost. Jakýkoli pokus jen klade limity a omezení bezejmenného a bezforemného. Proto vnímali první křesťané připojování jakýchkoli jmen Bohu jako rouhání. Nakonec neexistují správné odpovědi; myšlenky si často protiřečí a nahrazují předcházející pokusy. Všechny teorie a teologie jsou omezenými osobními pokusy o výklad. Alfréd Whitehead řekl: „Je nemožné meditovat o čase a tajemství tvořivého přechodu přírody bez zaplavujícího pocitu nad omezením lidské inteligence.“ Tomáš Akvinský je tento případ. Po celoživotním psaní a teoretické práci o Bohu měl duchovní zkušenost, která jej učinila silně vnímavým k neužitečnosti našich pokusů o racionalizaci. Všechny svoje spisy viděl jako ‚slámu‘ a už více nepsal.
                       

Problémem, kterému čelí celá mystika je to, že jediným nástrojem, který máme k vyjádření jakékoli zkušenosti přestože může pravdu jen naznačit, nikoli ji reprezentovat, je jazyk. Výrok ‚pojmenovat znamená nevědět‘ je velmi přiléhavý. A přece, máme k dispozici pouze jazyk.
     

A navíc, zážitek Božského je také doprovázen hlubokou touhou sdílet tuto osvobozující pravdu s ostatními. Mistr Eckhart je tento případ. V jednom ze svých německých kázáních říká, že i kdyby v kostele nikdo nebyl, musel by konat svoje kázání, tak silná je tato touha pomáhat druhým jasně vidět: „Pokud nejsou neznalí vyučováni, nikdy se nepoučí, a nikdo z nich nikdy nepozná umění žít a umírat. Neznalí jsou vyučováni v naději, že se z neznalých promění v osvícené lidi.“ Tatáž naléhavost je také vyjádřena Johnem Mainem: „A přece se musíme snažit mluvit, i když mluvíme pouze proto, abychom lidi přivedli k tichu…. Musíme najít nějaký způsob, jak se pokusit vysvětlit, co je putování, a proč je putování tak cenné.“
     

Jak Tomáš Akvinský, stejně i Mistr Eckhart a John Main tedy zdůrazňují důležitost zkušenosti samotné, před mluvením nebo čtením o ní. John Main i Mistr Eckhart vnímali opouštění myšlenek, konceptů a obrazů jako podstatnou základnu naší modlitební zkušenosti. V knize Slovo do ticha říká John Main: „Osvobození zakoušené v tiché modlitbě je právě osvobozením od nevyhnutelně rušivých účinků jazyka, kdy začínáme zakoušet Boží niterné a přesažné panování uvnitř sebe.“ Tato zkušenost zase ověřuje pravdy našeho přesvědčení „že jsme a že jsme v Bohu a že v Něm objevujeme svoji vlastní zásadní identitu a jedinečný význam.“ (John Main – Okamžik Krista).
                                                                            
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 8