Proměna lidského uvědomění

Podstatou cesty meditace je následování Ježíšova příkazu a dovolení k odchodu našich ‚ego‘ starostí: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, ... kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. (srv. Mt 16,24-26) To neznamená, že je ‚ego‘ samo v sobě špatné. K přežití v tomto světě ego potřebujeme. V knize ‚Ježíš, vnitřní učitel‘ říká Laurence Freeman: „Ježíš měl ego. Ego samo o sobě tedy není hříšné. Je to egoismus, fixace na ego vede k zapomenutí a zradě našeho pravého Já. Hřích se děje tehdy, když je ego zaměněno za pravé Já…. Máme vyvážit potřeby ‚ego‘ s moudrostí ‚já‘. Když žijeme ve zdravém kontaktu s ‚já‘, pak se stáváme osobou plně lidskou a celistvou, podílející se na Ježíšově uvědomění a skrze Něj na Božím uvědomění.
           

Cestou k této integraci a rovnováze je hluboká kontemplativní modlitba, meditace: „V meditaci se snažíme rozebrat překážky, které jsme kolem sebe postavili, které nás odstřihují od našeho uvědomění si Ježíšovy přítomnosti ve svém srdci… jakmile vstupujeme do Ježíšova lidského vědomí, začínáme vidět jako on, milovat jako on, chápat jako on a odpouštět jako on.“ (John Main ‚Hlad po hloubce a smyslu‘). Právě síla mantry „odemyká dveře a dovoluje čistému světlu lásky zaplavit naše nitro.“

           
Řeč o různých rovinách vědomí vypadá často esotericky, až nepochopitelně. Už od počátků křesťanství slyšíme církevního otce Origena říkat: „Kromě našich tělesných smyslů existuje v lidských bytostech ještě pět jiných smyslů.“ Tyto ‚vnější‘ smysly a tyto ‚vnitřní smysly‘ jsou rozdílnými způsoby přístupu k různým skutečnostem. V našem současném světě klademe veškerý důraz na ‚vnější smysly‘ a vědecký materialismus dokonce popírá existenci čehokoli jiného než je hmota. Tento postoj je součástí lidské přirozenosti. Slyšíme Plotina jak se ptá ve 3. století po Kristu: „Jak je možné, že máme v sobě tak velké věci a nechápeme je… Jak je možné, že je někteří lidé vůbec nepoužívají?“ Albert Einstein, nejznámější vědec našich dob mluvil o ‚intuitivní mysli‘ a ‚rozumové mysli‘ a zkoušel vyvážit rovnováhu: „Intuitivní mysl je posvátným darem a rozumová mysl je věrným služebníkem. Vytvořili jsme společnost, která uctívá služebníka a zapomněla na dar.“

Je třeba přijmout to, co nám připomenul William James, americký psycholog na počátku 20 století v knize ‚Rozdílnost náboženské zkušenosti‘ (Varieties of Religious experience): „"Naše normální bdělé vědomí je pouze jedním zvláštním typem vědomí, zatímco vše kolem je odděleno tenounkou clonou, za níž leží potenciální formy vědomí naprosto odlišného." Nauka Johna Maina o „otevření se vůči lidskému uvědomění Ježíše“ skrze meditaci má tedy hluboký smysl.
               
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 9