Hluboká vnitřní modlitba

John Main a první křesťané zdůrazňovali hlubokou tichou modlitbu jako tu cestu vstupu do našeho vlastního středu, kde se setkáváme s živým Kristem skrze něj ‚poznáme‘ Boha. Slyšíme Klementa z Alexandrie: „Modlíme se, když v samotné ‚komůrce‘ své duše uchováváme jen jednu myšlenku a ‚s povzdechy hlubšími než slova‘ vzýváme Otce, který už je přítomen zatímco ještě mluvíme.“ Klement a po něm Origenes vedli v Alexandrii katechetickou školu, která učila všechny křesťany dychtící po poznání, a její vliv byl tedy obrovský. Celé jejich učení se zakládalo na Písmu. Výše jsme zmínili důraz na ‚jednu myšlenku‘ a na niternost, což je jistě součástí poselství Písma: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ Mt 6,6

Niternost vyžadovaná na duchovní cestě, je také podtržena Plotinem (205-270), který znovu interpretoval Platónovu nauku a měl veliký vliv nejen na Klementa a Origena, ale také na celou následnou křesťanskou mystickou tradici: „Nesmíme hledět, ale musíme jakoby zavřít svoje oči a vyměnit svou schopnost vidění za jinou. Musíme probudit tuto schopnost, kterou vlastní každý, ale jen málo lidí ji používá…. Stáhni se do sebe a dívej se.“ Často zapomínáme, že křesťanství nezačalo v izolaci, ale že se první křesťané snažili pochopit význam Krista svým tehdejším nastavením mysli formované poznáním a kulturou jejich doby: „Křesťanství je historickým fenoménem s vlastními kořeny v náboženství židovském a řeckém a tyto kořeny můžeme ještě hlouběji sledovat do nejranějšího náboženského povědomí lidstva. Možná všechna náboženství nejsou jedním, jak tvrdil William Blake, jistě jsou však hluboce propojeny a ve vzájemném vztahu.“ (Laurence Freeman) Nejen naše tělo, ale také naše duchovní uvědomění se s časem rozvíjí.

Později slyšíme Jana Kasiána (365-433), který nauku pouště zapsal, jak vysvětluje Mt 6,6 slovy podobnými slovům Plotinovým: „Modlíme se ve své komůrce, pokud svoje srdce plně odtáhneme od lomozu vší myšlenky a starosti a otevřeme svoje modlitby Pánu ve skrytosti, jakoby intimně. Modlíme se se zavřenými dveřmi, když s uzavřenými rty a v naprostém tichu se modlíme ke zkoumateli nikoli hlasů, ale srdcí.“ Jak víte, Kasián byl původní inspirací Johnu Mainovi. Záměr být v Boží přítomnosti a pozornosti na naši modlitbu vede k uvědomění, vědomému vědomí našeho pravého já. Starost o hmotný svět zatemnil naše vnímání: jsme to, co si uvědomujeme. Abychom byli schopni ‚poznat‘ Boha, předpokládá se hluboké propojení mezi lidstvím a Božstvím. Něco opravdově ‚poznat‘ můžeme jen tehdy, máme-li něco společného. Krása je v tom, že toto společné nezávisí na víře, může být zakoušeno. Skrze meditaci se stáváme vědomými svého Božského propojení a tedy své zásadní dobroty proměňující celé naše vnímání sebe sama a ostatních, a tedy náš život. Proto vnímal John Main meditaci jako „proces osvobození, musíme tyto pravdy ve svém životě osvobodit.“

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 3