Pondělí Svatého týdne

Zde v Bonnevaux mám skvělý výhled z okna. Vidím jezero a údolí s tím, co jsme nazvali Strom vzkříšení. Je to starý dub, kde jsme v minulém roce na Bílou sobotu poprvé zapálili velikonoční oheň. Doufáme, že to samé uděláme znovu – tentýž rituál ve velmi odlišném světě, a to již za pár dní. Ten strom můžete vidět na obrázku.

Protože se otepluje a stromy rychle zelenají, častěji otevírám okno, když píšu tyto postní úvahy. Když jsem to teď udělal, viděl jsem, že jedna z místních koček slídí kolem a hledá kořist. Podívala se na mě, vydala dojemné mňau a pokračovala v hledání. Žáby na jezeře se věnují jarnímu milování s velkým hlukem i náhlým tichem. Ptačí zpět je čím dál víc 3D. Všechna zvířata, dokonce i strašidelná stonožka, která mě včera v noci vyděsila, když jsem šel do kuchyně, jsou naši přátelé. Potřebujeme jejich společnost stejně jako naše lidské přátele. Možná se všemi přáteli budeme zacházet lépe díky tomu, co se naučíme v těchto dnech samoty.

Skrze čerstvější a čistší vzduch, díky sníženému znečištění, přicházejí vlny nových vůní. Náš přítel, svět přírody, se s námi může dělit a připomínat nám, že společně náležíme něčemu většímu.

Dnešní evangelijní příběh začíná večeří s přáteli – Ježíš, Marta a Marie. Jejich bratr Lazar byl vzkříšen z mrtvých. Stejně jako všichni, kteří jsou pozvednuti, obnoveni a vzkříšeni i on byl obnoven do stejného společenského života, věděl, kam patří, ale novým způsobem. On byl na té večeři také.

Marie do pokoje přináší velmi drahou mast, čirý nardový olej. Nard roste v Himalájích v Číně, Nepálu a Indii. Když jsem byl v Izraeli před pár týdny, dostal jsem malý vzorek a znovu jsem si musel přivonět. Je jantarově zbarvený a používá se v medicíně, také jako kadidlo (v Jeruzalémském chrámě) i jako parfém – tři účely s propojenými významy.

Marie použila tuto vzácnou věc k pomazání nohou a otřela mu je pak svými vlasy. Čtyři evangelia předkládají tento příběh s variacemi. V Lukášovi je žena hříšnicí, často považovanou za prostitutku. Pomazání nohou bylo gestem úcty, ačkoli ten detail s vlasy je odlišný a nezvyklý. V Janově verzi si Jidáš stěžuje na marnotratnost, když snižuje tajemství a rituál na materiální úroveň. Ježíš ženu hájí, událost spojuje se svým pohřbem, který, jak víme, bude velmi brzy. Tyto různé příspěvky vytváří pocit nejistoty, nemožnost racionální přesnosti – přechodné období blížícího se vrcholu a nový čas.

Nejistota (jak je tomu i nyní v době pandemie) může být rovněž bohatě tajemná a smysluplná. Víme-li, jak žít s nejistotou a s otevřeností k tajemství, můžeme pocítit smysl, protože lidé v příběhu cítili vůni nardu, která naplnila celý dům.

S láskou
Laurence Freeman