Úterý 4. týdne doby postní

Pozornost je jako sval. Pokud ji nepoužíváte (nebo si jen představujete, že ji cvičíte, ale necvičíte), pak bude slábnout. Lidé, kteří mají nehodu a jsou delší dobu uvězněni v posteli, potvrzují, jak jejich svaly rychle ochabují. Když jsou konečně schopni vstát, zjistí, že nemohou dělat ani ty nejběžnější věci. Cesta zpět k pohyblivosti a zdraví může být dlouhá a určitě bude vyžadovat pravidelné cvičení.

V naší přetížené a roztěkané kultuře (alespoň před koronavirem) můžeme být natolik rozptýlení, že si to ani neuvědomujeme. Tento stav může trvat, dokud se nepokusíme věnovat pozornost něčemu novému a nevítanému, jako je globální krize. Každý den se to k našim rodinám nese ze zpráv, do našich všedních životů, jako nevyhnutelné rušení. Globální proniká do osobní roviny. Film o katastrofě, který jsme sledovali pro zábavu se stává chladnou realitou v městských karanténách, opuštěných ulicích a v bojích o poslední dezinfekční prostředky. Kdo chce věnovat pozornost něčemu tak nepříjemnému?

Být něčím posedlý (ať už je to příjemné či nikoli) není to samé, jako něčemu věnovat pozornost. Být pouze závislý nebo fixovaný je extrémní formou nutkavého rozptýlení. Můžeme být doslova přilepeni k novinkám o posledním vývoji, z nichž drtivá většina neobsahuje nic nového. Nicméně je lepší si příjem zpráv dávkovat. Zůstaňte v kontaktu, buďte informováni, ale neholdujte tomu, jak tomu bývá u většiny rozptýlení, které využíváme, aby odvedli naši pozornost od jiného rozptýlení.

Fyzický sval cvičíme střídáním stažení a uvolnění. Napnout, pustit, napnout, pustit. Postupně se stává silnější a my s ním můžeme dělat víc věcí. Podobně je tomu se „svaly“ pozornosti, kdy zjišťujeme, že jsme stále víc pozorní v čím dál více aspektech našeho života – pozorní k lidem, s kterými žijeme, k našemu současnému prostředí, k prostým zázrakům života, jako je ptačí zpěv, tvary mraků a zeleň stromů. To nejsou rozptýlení, ale to je rozmanitost obsahu, který potřebujeme, aby naše mysl byla zdravě flexibilní, vnímavá a soustředěná.

Pozornost, která nedokáže zůstat na předmětu dostatečně dlouho, abychom ho mohli ocenit (nejen kvůli tomu, co mi to dává) tak umožňuje rozptýlení. Přelétá od jednoho vnímání k druhému či k nekonečnému procházení internetu. Pozornost může být zaměřena a může si užívat potěšení nebo vztah; v klidu se může pohybovat napříč spektrem vědomí. Přecházíme od věci k jiné věci, ale bez paniky či chaosu. Různorodost je zdravá a výživná.

Takže v těchto dnech, kdy se změnil život nám všem, je meditace skvělý, prostý a dostupný způsob, jak znovu vybudovat naši sílu pozornosti. Neznamená to sedět a meditovat 24 hodin denně. Ale budujeme ji ve stanovenou dobu a časem zjistíme, že mezi meditacemi můžeme žít s větším klidem a oceněním krásy kolem nás i v nás. Pozornost bez myšlenek a bez představ je čirou modlitbou. Toto cvičení v době meditace znamená, že můžeme myslet, číst, dívat se, poslouchat, dotýkat se a cítit, v čase mimo meditaci, skutečně modlitebním způsobem.