Kontemplativní cesta krizí

Mnoho věcí – dobrých či špatných, posilujících nebo zničujících, pravdivých či falešných, nás dokáže blíže spojit. Současná světová zdravotní krize nás přibližuje připomenutím skutečnosti, že jsme jedna rodina. Sdílíme krásný domov, naše odlišnosti jsou opravdu zajímavé, nikoli ohrožující. Potřebujeme se učit, jak žít společně radostněji a lépe sdílet to co máme. Dnešní krize nás svedla dohromady za účelem probuzení dobroty, pro novou hloubku moudrosti a laskavosti. Není to jen o strachu.

Probíhající krize překotně a dramaticky otřásá současným životním stylem a jeho základy. Věci, které jsme považovali za zaručené, nadbytek, který jsme brali za samozřejmost, jsou náhle nedostupné. A mnoho těch nejzranitelnějších v našich rodinách a společenstvích jsou ve skutečném nebezpečí. Chudí, jako obvykle, budou trpět nejhůře a mezi prvními.

Můžeme panikařit. Můžeme se stát závislými na celodenním přívalu zpráv. Možná pociťujeme, že vše směřuje ke konci. Samozřejmě ocitli jsme se ve znepokojivých a vážných časech – jak ekonomicky, tak politicky i sociálně. Nicméně musíme panikařit, cítit se depresivně? Musíme se stát pasivními a myslet jen na to nejhorší? Je zde jiná kontemplativní odpověď na tuto krizi a odpověď na zvládnutí strachu a nejistot?

Životy nás mnohých byly požehnány nalezením kontemplativní cesty. Dokážeme v této krizi vložit nauku do hlubší praxe? Dokážeme sdílet mír, který nám cesta poskytuje s těmi, co upadají do úzkostí, strachu a smutku?

V poslední době jsem se radil v našem společenství s několika učiteli a společně cítíme, že odpověď na výše uvedené otázky je ano. Umíme prohloubit vlastní vnitřní mír a poskytnout ho ostatním během této globální epidemie strachu a úzkosti.

Všichni můžeme být částí sdílené kontemplativní odpovědi, která bude mít vliv na ty kolem nás, dokonce i když jsme od nich nyní fyzicky vzdálení. Sociální odloučení nás může k sobě sblížit duchovně. Jen potřebujeme jít hlouběji. Abychom se vydali na hloubku potřebujeme pouze zůstat nehybní. Meditace obsahuje obojí.

Takto nabytý mír pak není jen dočasnou úlevou. Umožňuje nám otevřít se novým hloubkám naděje víry. Možná, že pokud tuhle šanci využijeme, neprojdeme pouze touto bouří. Až strach opadne, budeme si lépe pamatovat tuto lekci „jak žít svůj život lépe“.

Laurence Freeman, OSB