Úterý 2. týdne doby postní

Judská poušť, kterou Ježíš znal a kde byl pokřtěn Jan Křtitel, není daleko od staromoderního města Jeruzalém. Nachází se na náhorní plošině 800 m.n.m mezi Mrtvým mořem a Středozemním mořem, dvěma vodními útvary, které jsou přírodě i osobnosti tak vzdálené, jak si jen člověk dokázal představit. Izrael je malá země velkých extrémů a polarit, včetně geografie.

Přesvědčili jsme našeho průvodce a řidiče, aby nás vzali do pouště, což znamenalo vysoké a tiché místo, kde jsme se dívali přes kopce, které, protože byla mokrá zima, byly jemně pokryty zelení. Stále ale můžete cítit sucho a prázdnotu, kterou by slunce brzy vysušilo. Seděli jsme a dívali se dolů na klášter sv. Jiří a drželi se zdí strmého údolí. Stejně jako u Skellig Michael a u jiných vzdálených klášterních míst, si člověk klade otázku, proč hledání Boha v srdci sebe samého a ve stvoření tak často volá některé lidi k tak zvláštním a dokonce nebezpečným extrémům.

Jedna věc je jistá, že hledání Boha není pro turisty. Proměňuje nás v poutníky. Je to vnitřní pouť, která nakonec "nepožaduje nic menšího než všechno". To není tak špatná dohoda, protože dostáváme všechno - nazývá se to království. Můžeme jít svým vlastním, přirozeným tempem (třeba si vzít i volno), aniž bychom za to byli potrestáni. Stále to však vyžaduje, abychom nakonec spatřili všechny aspekty našeho života jako neúprosná zjevení posvátného, ať už prostřednictvím radosti, která rozpouští naše bytí do vesmíru nebo skrze utrpení, které pohání železný šroub jdoucí skrze naši duši. Ježíšův život zasvěcený Svaté zemi vede poutníka ze zelených kopců Galileje, kde mezi ptačím zpěvem a liliemi na poli předal svou verzi univerzální moudrosti, kázání na hoře, až k potu v Getsemanech, kde mu nadávali, kde ho mučili a nakonec na Golgotě popravili.

Turisté s balíčky, kteří si užívají idylických letovisek rovněž mohou projít nocí duše, ale takhle to provozovatelé zájezdů neprezentují - "nádherná dovolená na pláži, kde se dotknete výšek a hloubek lidské zkušenosti". Neříkám, že utrpení je žádoucí, ale je nevyhnutelné a vždy smysluplné. Hoteloví hosté v hotelu si stěžují, když nedostanou to, co chtějí. Ale život není tolik o stížnostech, jako spíš o výkladu. Abychom viděli význam spektra zkušeností, musíme držet konce pohromadě, abychom mohli pociťovat jednotu. Poté vidíme a cítíme soulad mezi naší vlastní přirozeností (osobní a vnitřní pocit já) s vnější přirozeností (s takovým světem, jaký je).

Kromě toho, učit se čekat v poušti, v bolesti bez fantazie a tancovat na lodi v tichém Galilejském jezeře, je více než harmonie. Znamená to být jedno. "Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu (...) pak vejdete do království", říká Tomášovo evangelium (22).

S láskou
Laurence Freeman