Čtvrtek po Popeleční středě

Nedávno jsem byl na pouti do Svaté země. Jelikož následujících čtyřicet dní lze považovat za určitý druh vnitřní cesty k posvátnému času Velikonoc, myslel jsem, že bychom mohli zahájit tyto postní úvahy s odkazem na svatá místa spojená s životem Ježíše Nazaretského.

Stejně jako fyzická pouť zahrnující cestování, rozmanitou společnost a kombinaci neustálých změn a pevného účelu, tak i meditace je cestou v rámci cesty. Cesta života je ve skutečnosti složena z cest neměřitelných, někdy se křížících, jindy zablokovaných, někdy úchvatných a jindy frustrujících. Neustále překvapuje. Protože nás neustále všechno míjí, učíme se být dobrými poutníky tím, že se přizpůsobujeme realitě a zbavujeme se polotovaru iluze, kterou často využíváme k tomu, abychom se vyrovnali se změnami. První iluzí, kterou musíme zahodit, je ta, která se týká Boha.

Normálně si představujeme Boha kdesi nahoře, jako někoho mimozemského, kdo je mimo tok lidské historie. Pokud se Bůh někdy snižuje na lidskou úroveň, pak cestuje jako mocný člověk s doprovodem (například duchovenstvo), zatímco obyčejní lidé jsou odstrkováni, aby Ho nechali projít. Abychom se zbavili této představy, musíme si uvědomit, že Bůh se projevil jedinečným a nevysvětlitelným způsobem prostřednictvím mladé ženy zvané Marie ve městě Nazaret, kde žije 150 obyvatel (jako ve stojaté vodě), kde spolu obyvatelé neustále bojovali a byli okupováni bezohlednou pohanskou mocí. Existuje židovský vtip, že kdyby byl Žid upoután na ostrově, postavil by tam dvě synagogy, aby mohl mít jednu, do které by odmítal chodit. Bůh byl přenesen do lidství v až příliš lidském místě. Svatá země je odnepaměti plná územních sporů.

Ježíš Nazaretský se narodil v řemeslné třídě. Pracoval svýma rukama. Jeho učení o nejhlubších tajemstvích bylo podáno jazykem farmářů a vesnického života. Nemluvil v abstraktních sútrách, aby slovy vyjadřoval božské. Používal symboly země - jako poklad zakopaný na poli či umíněný mladší syn, který přichází do domu se svěšenou hlavou. Aniž by se snažil dát pravdě nějaký koncept, zkoušel (většinou neúspěšně) pomáhat vyjevit ho ostatním skrze jejich vlastní, všední životy. Později si někteří lidé uvědomili, že jim nedává odpověď, ale že ztělesňuje pravdu. Zprostředkovatelem byla zpráva.

V Nazaretu je bronzová deska na zemi Mariina domu, kde (věřte nebo ne) se jí Gabriel zjevil a kde řekla své ano. Tato deska říká “A Slovo se stalo tělem”. To je dobrý směr, jak začít v postní době. Posvátným jazykem křesťanství je tělo. Moje, vaše, tělo každého. Stejné i jedinečné.