Více než myšlení

Pavlův zážitek vzkříšeného Krista zrcadlí náš zážitek Jeho v hlubokém tichu naší meditace: „Je skutečný, zmrtvýchvstalá přítomnost zažitá hluboko uvnitř osobního zážitku učedníka a nově věřícího.“ (Laurence Freeman) Přece ale když zkoušíme počátek této tiché přítomnosti, v panice se stáhneme. Opouštěním svých myšlenek ‚necháváme za sebou i sebe‘, jak Ježíš zdůrazňuje. Opuštění našeho smyslu totožnosti ego je vnímáno jako velmi nepříjemné. Ego, které má být opuštěno, se cítí ohroženo a naplňuje nás silným, strašným pocitem osamění a izolace. Dává nám pocítit, že vstupujeme do ohrožující propasti, do prázdnoty. Naše ego celkově ztrácí kontrolu. A přece právě to se musí stát. Potřebujeme vstoupit do ‚Oblaku nevědění‘, jak to napsal anglický mystik ze 14. století. Jedině opuštěním našeho ego, myslícího povrchu našeho bytí můžeme zakoušet, kým opravdu jsme a kým je Bůh doopravdy. Když se opravdu ponoříme, místo pocitu osamělosti a izolace, kterými nás naplňuje ego, se cítíme drženi v láskyplném objetí se všemi a s každým. Hrozivá prázdnota se stává milující propojenou plností.

Tento pocit láskyplného držení v pavučině bytí je možné pouze zakoušet. Skrze věnování pozornosti své mantře, jednosměrným soustředěním na svoje slovo vypínáme svoje myšlenky a přepínáme na jiný intuitivní, zkušenostní způsob poznání. Výzkum s dětmi ukázal, že tento způsob poznání máme vestavěn: „EEG studie dětského mozku (pod dva roky věku) ukazuje, že trvale fungují v modu alfa – stavu pozměněného vědomí u dospělého – spíše než v módu beta, který znamená obyčejné zralé uvědomění.“ (Lynne Taggart ‚Pole‘) Meditací se tedy můžeme vědomě vrátit do způsobu vnímání, který byl nejprve instinktivní a nevědomý.

Toto opouštění ega naplněného myšlenkami není tedy vstup do zapomenutí a neexistence. Neztrácíme svoji jedinečnost: „Není pochyb o tom, že jednotlivec ztrácí veškeré pocity oddělení od Jednoho a zakouší úplnou jednotu, to ale neznamená, že jednotlivec už neexistuje. Právě tak jako každý prvek v přírodě je jedinečným obrazem jedné Skutečnosti, tak je každá lidská bytost jedinečným centrem uvědomění ve vesmírném uvědomění.“ (Bede Griffiths)

      
Je důležité pamatovat si, že "slovo ‚individuální‘ „původně… znamenalo nerozdělitelný… Kdysi byl  jednotlivec osoba nebo věc vnímaná ve vztahu celku, ke kterému patřili. Celek definoval jednotlivce, protože individuální bylo od celku neoddělitelné.“ (Laurence Freeman ‚Ježíš, niterný učitel).

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda

z archívu týdenní nauky, rok 2, dopis 35