O modlitbě
Otec rané církve Origenes byl podobně jako Klement důkladně vzdělán jak v řeckém, židovském a křesťanském myšlení a jasně viděl sbližování mezi těmito různými proudy moudrosti. Jak říká Laurence Freeman: „Křesťanství je historický jev s vlastními kořeny v náboženství židovském a řeckém a tyto kořeny se dají následovat ještě hlouběji do nejranějšího náboženského povědomí lidstva. Možná všechna náboženství nejsou jedno, jak konstatoval William Blake, ale jistě jsou hluboce propojena a vzájemně souvisejí.“ (Laurence Freeman)
V mladém věku 17 let ustanovil biskup Demetrius z Alexandrie Origena hlavou katechetické školy, jako nástupce Klementa. Vyučování katechumenů – těch kdo chtěli být do křesťanské víry pokřtěni – nebylo úzce omezeno na křesťanskou víru, ale probíhalo na pozadí všeobecného řeckého vzdělání ve filozofii a vědě, která tehdy převládala. Studenti byli ze všech hlavních kultur, mísili se a vyměňovali si myšlenky. Origenes byl mimořádně nadaným učencem a obdarovaným učitelem. Byl prvním, kdo představil ve spisu ‚O prvních principech‘ systematickou a hlubokou křesťanskou kosmologii a teologii plně založenou na alegorickém a mystickém výkladu Písma. Dílo bylo pravděpodobně napsáno jako odpověď na otázky přemýšlivých a vzdělaných studentů katechetické školy, kteří se snažili pochopit křesťanskou nauku na pozadí Platónské, stoické, židovské a gnostické filozofie. V jeho díle ‚O modlitbě‘ jsou pro nás, kteří zasedáme k meditaci, důležité lekce. Origenes položil důraz na náš přístup v počátku modlitby a na očišťování duše od silných emocí při přípravě na modlitbu. Cituje Pavla, který říká: „měli bychom se modlit bez hněvu a bez neshody“ a podtrhuje, že musíme nechat odejít „všechny vzpomínky na křivdy proti komukoli, kdo nám podle nás způsobil nespravedlnost“. Pokud neopustíme tyto pocity, naše zraněné ‚ego‘ bude stát v cestě a bránit nám v zaměření pozornosti do jednoho bodu, do naší modlitby: „kdokoli zamýšlí nastoupit na cestu modlitby… by se měl chvíli připravovat, aby byl během své modlitby pozornější a bdělejší.“ Jedině když jsme bdělí a odkládáme všechny cizí myšlenky, můžeme udržet svoji „mysl vědomě u Boha“ a překračovat svoje řádné povědomí, pozvednout svůj „intelekt ze země… a postavit jej před Pána veškerenstva.“
Je snadné vnímat Origenův vliv na nauku Evagria a jeho žáka Kasiána a skrze ně na Johna Maina. V jejich nauce vidíme tutéž důležitost položenou na přípravu: „Ať už naše duše myslela na cokoli před časem modlitby, nevyhnutelně to k nám přijde během modlitby… a musíme se tedy před časem modlitby připravit abychom byli lidmi modlitby právě takovými, jací si přejeme být.“ (Kasián) a očišťování mysli ode všech emocí: „Žádný, kdo miluje pravou modlitbu a přece dává průchod hněvu nebo rozmrzelosti, nemůže být nepokládán za šílence. Protože pak se podobá člověku, který si přeje zřetelně vidět, a k tomu účelu si škrábe oči.“ (Evagrius)
Kim Natraraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 2, dopis 26