Očišťování emocí

Poznali jsme důležitost ctností kajícnosti a pokory pro náš duchovní růst. Jsou zde však silné egocentrické emoce, které mohou blokovat jakýkoli pokrok. V jednom ze svých nejpopulárnějších děl ‚Praktikos‘, se pouštní otec par excellence a Kasiánův učitel ze čtvrtého století jménem Evagrius  potýká hlavně s touto základní obtíží: „Asketický život je duchovní metodou na očišťování afektivní části duše.“ Evagrius reagoval na problémy jemu svěřených asketů v Egyptské poušti. A přece jsou jeho rady natolik psychologicky zdravé, že platí z velké části pro obyčejné lidi jako jsme my, kteří vážně kráčejí po duchovní stezce.

Evagrius používá termín ‚démoni‘ pro přemáhající sebestředné touhy, které mohou být palivem našeho jednání a držet nás v zaměření výhradně na hmotný svět. Moderní mužové a ženy mohou být používáním tohoto termínu lehce rozladěni, ale on mluví o silných sebestředných emocích, které jsou výsledkem nenaplněných hlubokých instinktivních potřeb přežití, moci, kontroly a ocenění. ‚Ego‘ je náš instinkt přežití; ten potřebujeme a je drahocenný – je to dar od Boha. Tento instinkt potřebujeme k nakládání s okolním nebezpečím, ve kterém se nacházíme, naše potřeby přežití musejí být zdravě naplněny. Pokud jsou však vnímány jako nenaplněné, zvláště od raného dětství dále, musíme si uvědomit, jak tyto přirozené touhy mohou být pokřiveny a vyrostou do rozměrů nevědomě démonicky ovládajících naše chování. Pak, varuje Evagrius, mají být opět očištěny do svého přirozeného stavu rovnováhy.

Naším úkolem je podle něj svoje osobní démony identifikovat. Abychom to mohli udělat, doporučuje především modlitbu/meditaci, která nám dovoluje otevřít se pomoci Krista, a pak povzbuzuje k úsilí přicházet k sebepoznání dosahovanému sledováním vlastních myšlenek. Evagrius nežádá, abychom sledovali obvyklý triviální odpad plovoucí na povrchu naší mysli. To by postrádalo smysl a bylo by to nesnesitelně nudné. Zajímá se o hluboké myšlenky, které jsou výrazem našich nenaplněných potřeb a neočištěných tužeb. Je třeba věnovat pozornost, kterou tyto významné myšlenky a jejich přívěšky zasluhují. Jsou jedinými indikátory toho, co nás motivuje pro dobro nebo pro zlo, které máme k dispozici. A přece tato naše práce není jen pro naše vlastní dobro. Očišťování našich emocí, uzdravování z našich vlastních zranění má za důsledek neomezený proud čisté lásky proudící naším pravým já, a přináší otevřenost a soucit vůči ostatním. 

Ano, život je někdy jen o přežití. A přece i v těch nejhorších okolnostech nacházíme lidi kteří pomíjejí vlastní nebezpečí a jednají s celistvostí, láskou a soucitem. Etty Hillesum, holandská mystička která zemřela v nacistickém koncentračním táboře za druhé světové války, prokázala podporu a láskyplnou útěchu všem, kdo tam s ní byli, protože v každém viděla Boží podstatu: „Jedna věc je stále zřejmější: že nám nemůžeš pomoci, že ti musíme pomáhat my sami. To je vše, co v těchto dnech zvládneme a také vše, na čem opravdu záleží: abychom v sobě střežili ten kousek Tebe, Bože…… Nemůžeš pomoci nám, ale my musíme pomáhat Tobě a bránit Tvoje přebývání uvnitř sebe až do konce. (‚Přervaný život‘ 12.7. 1942)

Cílem praxe naší meditace není zbavit se svého ‚ego‘, ale otevřít ‚ego‘ vůči uzdravující moci Ducha, která nám pomáhá dotknout se ‚toho kousku Tebe, Bože‘.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 2, dopis 10