Sobota ve čtvrtém týdnu postní doby

Jan 7, 40-52

Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory.

V Bonnevaux jsou tři studánky. V každé z nich vytéká čistá voda z neviditelného spodního světa, z půdy nasycené vodou nebo z podzemních pramenů. Když u nich stojím a vidím jemné čeření povrchu ze skrytého zdroje, uvědomuji si jejich dlouhou historii. Prameny vždy přitahovaly lidské bytosti, a to nejen jako zdroj vody nezbytné k životu, ale také jako posvátná místa, jako symboly obohacující smysl života a jeho propojenost. ‚Věř v zázraky, léčbu a uzdravující prameny‘, napsal Seamus Heaney v básni ‚Léčba v Tróji‘ a opakoval to ve své přednášce pro Královskou kolej irských lékařů.

Ve světové mytologii je mnoho příběhů o hledání ,zřídla života’. Říká se, že voda ve snech symbolizuje samotné vědomí. Ježíš chtěl, abychom objevili proud živé vody, která pramení v našich srdcích. Každé lidské srdce je studnou, skrz kterou protéká vědomí mající svůj pramen ve zdroji bytí. Toto vědomí vstupuje do této hmotné dimenze skutečnosti v momentu, kdy já píšu a vy čtete. Srdce se však zavírají, když nás negativní stavy mysli, se kterými všichni až do konce času zápasíme, vyruší a zaplaví. Může to trvat několik let, než si všimnete, že se vaše srdce zavírá. Ale když to uvidíte, vysvětlí to, proč se hodně věcí nedařilo. Ukazuje to na zlozvyky našeho charakteru a vzorce chování, ve kterých jsme postupně uvízli a se kterými se nesprávně identifikujeme.

Když se srdce zavírá, oddělujeme se od našeho zdroje a od proudící podstaty skutečnosti. Zaujímáme zkostnatělé a neměnné pozice. Protivník to sleduje a zanedlouho tu máme konflikty a různé druhy násilností. Uzavřeni a odděleni ve své pýše nad naší pravdou odsuzujeme ty, kteří s námi nesouhlasí, jako špatné, a nemůžeme se nikdy dohodnout. Následně ztrácíme kontakt s tajemnými stezkami mezi dimenzemi skutečnosti. Tato propojení nejsou hmatatelná a koncepční způsobem, na který jsme zvyklí, a proto je snadno odmítneme jako smyšlená. Cena, kterou platíme, je, že uvízneme na mělčině a staneme se nepružnými. Bez pramene nového života budou naše myšlenky vyčpělé a argumentace monotónní. Nepodaří se nám dohodnout na čemkoliv a s kýmkoliv, kromě se sebou samými. A nakonec se neshodneme ani se sebou samými.

Laurence Freeman, OSB