Pátek 2. týdne doby postní

Matouš 21: 31-46: "Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;"

Ekologickým snem je produkovat novou energii zpracováním veškerého odpadu. Cokoli bylo vyhozeno či zavrženo, je pak znovu začleněno do ekonomiky života, a je tak dosaženo pocitu vyrovnanosti a rovnováhy. Ale je stejně tak těžké to udělat ve vnitřním životě, jako na globální úrovni.

Vždy, když se něco vyhodí (odpad) nebo označí jako zbytečné (zavržení), je tu doprovodný pocit selhání nebo pocit promarněné příležitosti nebo pocit neúplnosti. Smysl, celistvost, propojení a začlenění je nejhlubším lidským instinktem. Nic by nemělo být nikdy považováno za oddělené od celku prostě proto, že to nemůže být odděleno. Všichni máme vzpomínky nebo vztahy, které chceme vytěsnit z mysli, protože nezapadají do vytouženého vzorce našeho života. "Neprodlévej v minulosti" je dobrá rada; ale zavrhnout minulost před tím, než byla začleněna, znamená, že nemohla být překročena - transcendována. Zavržení, potlačení, je pouze kopáním hlubší jámy, ze které je stále těžší a těžší se dostat. Ve stáří můžeme zapomenout na to, co jsme potlačili, ale minulost na nás nezapomněla.

Meditace je vystavení celé naší osoby záři přítomného. Čím silnější je světlo tohoto okamžiku, které obsahuje veškerý čas a odhaluje jednotu života, tím více se toto začlenění a následná transcendence objevují přirozeně, ve svém vlastním vhodném čase. Mnoho lidí tohle zažilo v okamžicích milosti či krize, kdy se časové struktury (minulost, současnost, budoucnost) jednoduše roztajily a díky tomu si uvědomili celé spektrum životní historie v jednom okamžiku. Kontemplace je vždy současná.

Další způsob jak vrátit to, co bylo zavrženo (návrat vytěsněného), je si uvědomit, že zavržení nikdy nefunguje. Jen nás to víc zamotává do aspektů paměti, které nemáme rádi. Nakonec se to vrátí (jako to udělal zavržený Ježíš) a je to viděno velmi odlišně.

Nemoc, která uvrhne život do smyku, ve kterém člověk ztrácí veškerou kontrolu, se stává zjevením a požehnáním. Postižené dítě, které je vnímáno jako obtíž, trest či hanba, může být zavrženo různými způsoby. Pak jsou oči rodiny otevřeny a oni uvidí dítě jako dar Boží, který je zaplavil úžasem a vděčností. Odmítnutý kámen se stává základním kamenem.

S láskou

Laurence Freeman