Sobota v prvním týdnu postní doby

Matouš 5, 43-48

On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.

Myšlenka, že Bůh netrestá a nemůže trestat, může být pro mnoho lidí pohoršlivá. Zpochybňuje široce přijímaný náhled na spravedlnost, podle kterého darebáci by měli za své zločiny pykat a dobří by měli být odměněni. Narušuje jejich pohled na vesmír, jako na morálně soudržný systém, ve kterém je dobro a zlo ve stálém konfliktu. Pravda je daleko jednodušší.

Problémy mezi věřícími s touto otázkou souvisejí. Boží svět odměny a trestu posiluje záruku těch lidí, jejichž náboženství hraje důležitou roli jako životní pojistka a potřeba zabezpečení. Vše je jasné a jednoduché v této dimenzi, ale aby toto vidění světa drželo pohromadě, je závislé na podpůrném lešení definic, pravidel a rituálů. V této dimenzi se cítíte bezpečně, když vyloučíte lidi na okraji společnosti, vyznavače jiných náboženství a sexuální menšiny. V extrémních případech tento druh náboženské dimenze rozhodně zablokuje všechny stopy svobodného živého Božího ducha – jako například ten druh křesťanství, který žehnal apartheidu a napalmovým bombám a přehlížel holocaust. Zatřeste lešením a může se zdát, že celá budova spadne. Mějte se na pozoru, aby vás nechytli, jak jím třesete. Vize Boha, kterého reprezentuje Ježíš a kterého nám Postní doba pomáhá nalézt, je náročnější, ale ne tak jasně bezpečná.

Doufám, že jste již dostatečně porušili svá předsevzetí pro Postní dobu, abyste prohlédli tento dvojrozměrný stav mysli, ke kterému jsme všichni alespoň částečně připoutáni. V něm je Bůh jako my, zatímco evangelium vidí lidské určení v tom, být jako Bůh. Je zde důležitý rozdíl v perspektivě. Abychom si osvojili náročnější skutečnost vícerozměrného vesmíru, musíme na několika místech propíchnout svoji bohorovnost a důvěru v to, že stojíme na správné straně. Každé takové splasknutí a každý nezdar v životě jsou potenciálními okny pro tento širší a více zahrnující pohled na realitu, jsou únikovou cestou z krutých podmínek vězení fundamentalismu a duality.

Ale neukazuje nám Bible Boha, který trestá zlé (někdy možná i trochu přílišně)? A nemluví také občas Ježíš o tom, že špatní budou uvrženi tam, kde bude pláč a skřípění zubů? Jak sloučit neslučitelné? Pokud se na svět podíváme objektivně, je to systém, ve kterém vládne zákon karmy: dobré skutky způsobí dobrý výsledek, za špatné zaplatíte. Ale když se více probudíte, spatříte se ve vesmíru prostoupeném duchovní dimenzí, intelektem Boha. Potom vidíte i vyšší zákon, než je karma.

Toto je vrcholná dimenze lásky, do které se můžeme – přes všechny naše nezdary, možná právě pro naše nezdary – probudit. Karma a láska koexistují, ale karma rozpouští náš vědomý kontakt s láskou. Trestá otec marnotratného syna? Může vůbec? Expandujeme do této větší dimenze tím, že milujeme své nepřátele, modlíme se za ty, kteří nás pronásledují, nastavujeme druhou tvář. Jsou to idealistické a nemožné věci, kterých nejsme schopni, pokud se nestaneme ‚podobni Bohu‘.

Laurence Freeman, OSB