Proč na meditační skupině dnes záleží?

V každém aktivním projektu obvykle potřebujeme být podporováni týmem s různými talenty jednotlivců. Stejně tak i v práci kontemplace potřebujeme společenství, aby nám pomohlo začít a vytrvat. Meditace, jak poznal John Main, vytváří společenství, protože nám ukazuje, jak jsme všichni propojeni a jak se rozvíjíme v závislosti jednoho na druhém. Meditační skupina tuto pravdu osvětluje. Není nic nového na tom, že se křesťané scházejí k modlitbě. Neustále je to obnovuje. V jednom malém jeruzalémském kostele vytvořeném po smrti a vzkříšení Ježíše bylo řečeno, že ‚Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce... Ti všichni se svorně a vytrvale modlili ‘ (srv. Sk 4,32 Sk 1,14).

Lze to vidět i dnes v meditačních skupinách. V několika posledních desetiletích proběhla duchovní proměna náboženské krajiny, tichá revoluce, revoluce v tichu. Nebyla vedena hrstkou klauzurovaných, ale obyčejnými muži a ženami žijícími ve světě, kteří pracují, zajišťují a vychovávají rodiny. Nebyl to tedy akademický objev. Praxe meditace v životě tolika lidí probudila vědomí, že kontemplativní dimenze modlitby je otevřena každému z nás a je nezbytná pro všechny, řeholníky i ne-řeholníky. Přístup není omezen. Je to privilegium milosti darované Duchem pro všechny. Musíme ovšem udělat svůj díl, jako u všech darů Ducha. Kontemplace je darem, a jako všechny dary musí být přijat. Pokud máme žít svoje zvláštní povolání v denním životě s hloubkou a smyslem, musíme aktivně přijímat dar svého potenciálu kontemplace, a starat se o něj s pokornou oddaností a každodenní věrností.

Není žádnou novinkou, že je křesťanství v bouřlivém přechodu z mentality středověké do moderní. Když posloucháme jenom média a sociology, mohli bychom udělat závěr, že je v závěrečném úpadku. Jistě, jeho struktury a přístupy procházejí procesem smrti, ale v křesťanském pohledu na smrt je zde jistá naděje na vzkříšení. Skupina křesťanské meditace je jedním z těchto pozitivních a nadějných znamení obnoveného života, znamení autoritativně tiché, že duch převládá nad chaosem a rozbitím a nese sebou novou harmonii a řád.

Meditace je univerzální činností vedoucí mimo slova, obrazy a myšlenky do prázdnoty naplněné vírou a přítomností, chudoby ducha, kterou nazýváme Božím mlčením. To, co je na tom zvláště křesťanské je uvědomění, že vírou nás to přivádí do modlitby Ježíše samotného. Znamená to, že nás to vede do proměňujícího objevu jeho přítomnosti přebývající v nás (‚Kristus v tobě‘). Když se podílíme na lidském uvědomění Ježíše, který je současně otevřen pro každého z nás i pro Boha, začínáme být opravdověji otevření jeden pro druhého. Můžeme vytvářet a zakoušet rozvíjející se sjednocení lidí, které nazýváme komunitou. Když se objeví plody ducha – láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, jemnost a sebeovládání – stejně tak se ukazuje i milost rozpoznání Ježíše v našem hlubším já i v sobě navzájem.

Laurence Freeman OSB

přel. Jindřich Kotvrda
(Vybráno ze spisu ‚Drahocenná perla‘) z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 52