Důležitost přípravy

Ze zkušenosti víme, že meditovat není snadné. A ještě víc si to ztěžujeme očekáváním, že budeme schopni vypnout a ponořit se do ticha, bezprostředně poté, co jsme byli zaměstnáni hovorem na telefonu, poslechem rádia nebo sledováním televize.

Slyšíme, jak Kasián zdůrazňuje: ‚Ať už naše duše přemýšlela před dobou modlitby o čemkoli, hned se nám to objeví když se modlíme jako důsledek funkce paměti.‘

Proto je potřeba zařadit dobu zklidnění, abychom vytvořili kapsu vnějšího ticha, zvlášť, když se utíkáme ke své periodě večerní meditace. Pokračuje dále: ‚Odtud pramení potřeba přípravy před dobou modlitby, abychom byli modlitebníky, jakými chceme být.‘ To je podstata: je třeba abychom byli ‚lidmi modlitby‘ nejen v době před naší meditací a během naší meditace, ale v každodenním životě jako celku. To předpokládá jiný přístup k životu, zjednodušení našich potřeb a tužeb, jinými slovy celkové zjednodušení života, aby nás nic nevyrušovalo a neodebíralo naši pozornost vůči Bohu.

A kromě uvedeného, další zásadní přípravou ke hluboké tiché modlitbě je vnitřní očišťování mířící k tomu, co nazývali otcové a matky pouště ‚čistotou srdce‘. Pro Kasiána i pro jeho učitele Evagria se duchovní praxe velmi týká očišťování ‚zlých myšlenek‘, nebo jak také říkali ‚očišťování emocí‘. Tím mysleli očišťování vlastních egocentrických tužeb, nezřízených emocí způsobovaných zraněným egem. Evagrius radí svým učedníkům znovu nasměrovat, vychovávat a proměňovat tyto tužby skrze pozornost, aby nebyly odkázány na milost neúměrným emocím které zastínily jejich vnímání skutečnosti a zabránily jim ve vidění Boha. Thomas Merton vysvětluje: ‚Otcové především hledali svoje vlastní pravé já v Kristu. Aby toho dosáhli, museli zcela odvrhnout falešné, formální já, vytvořené pod sociálním nutkáním ve ‚světě‘.

Klíčem je meditace: vede nás k náhledům, jak se naše zranitelnost projevuje v našich nutkavých potřebách: v naší hrabivosti, naší závisti, naší touze po ocenění, moci a vládě. Meditace je naší nejdůležitější zbraní, protože přitahuje Ducha svatého, který ‚má soucit s našimi slabostmi a přestože jsme nečistí, často nás přichází navštívit. Pokud by našel našeho ducha modlícího se k němu z lásky k pravdě, pak na něj sestoupí a zažene celou armádu myšlenek a úvah, která jej sužuje.‘ (Evagrius) Modlitba/meditace tedy přirozeně vede k proměně a uzdravení zraněného ega.

Jako vždy byla nauka pouštních otců a matek zdravě založena na Písmu. Ježíš zdůrazňuje, že jsou to naše myšlenky, naše ‚zlé‘ myšlenky, které nám brání žít v Boží přítomnosti: ‚Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky...‘ (Mt 15,19) Zdůrazňuje, že je třeba naše vnitřní očišťování: ‚...vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek.‘ (Mt 23,26) Zároveň je nám řečeno, že když vytrváme, pak nám ‚bude otevřeno‘ (Mt 7,8) Uvědomíme si Boží přítomnost ve svém srdci.

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda

Z archívu týdenní nauky křesťanské meditace, rok 1, dopis 47