Myšlenky nechávat za sebou

Poznali jsme důraz kladený tradicí na opouštění našich myšlenek. Jedním z důležitých důsledků takového konání je, že nám to pomáhá zůstávat v přítomném okamžiku. Zaměřením se na svoje ‚slovo‘ opouštíme myšlenky, které nás neustále spojují s minulostí a budoucností. Jen chvíli svoje myšlenky pozorujte.

Copak nejsou všechny o vašich starostech, nadějích a strachu o to, co se stalo, nebo se může stát? Přítomný okamžik užíváme jenom jako nášlapný kámen k budoucnosti nebo jako místo k úzkostnému hledění zpět do minulosti. Pro sám přítomný okamžik nenecháváme žádné místo. A přece z Písma slyším, že Boží podstatná přirozenost je ‚čisté bytí‘. Když Bůh nejprve povolal Mojžíše, řekl: ‚Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ (Ex3,6) Je to aspekt Boha v lidských dějinách. Když se ale Mojžíš ptal Boha na jeho jméno, odpověděl: ‚"Jsem, který jsem.‘ (Ex 3,14) Boží ‚jméno‘, jeho podstatná přirozenost, je tedy ‚čisté bytí‘ v přítomném okamžiku. Proto je přítomný okamžik ‚úzkou cestou‘ kterou můžeme vstoupit do přítomnosti Boha přebývajícího v nás.

Zanechávat za sebou myšlenky je tedy podstatnou součástí naší praxe. Opět se ale může objevit otázka na místo, kde nám Ježíš říká, abychom opouštěli svoje myšlenky. Zase nám dává jasné vedení Matoušovo evangelium: ‚Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?‘ (Mt 6,25) Všechny naše starosti jsou v podstatě o našem přežití. A Ježíš říká docela jasně, že život je více než pouhé přežití. Je třeba ‚Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.‘ (Mt 6,33) Místo zabydlení se v našich myšlenkách se potřebujeme skrze opakování své modlitby ‚maranatha‘ - jedné z nejstarších křesťanských modliteb zaměřit jednomyslně na Boha. Tato modlitba je naší kotvou, která nás zakořeňuje do Boží přítomnosti.

Tento způsob modlitby, toto ‚opouštění sebe‘ vyžaduje důvěru – důvěru, že Bůh je také pro nás. Ježíš si je naší obíže vědom a zdůrazňuje, že se Bůh o celé stvoření stará, o ptáky, polní lilie i o trávu a povzbuzuje nás abychom měli víru, že proto jsme i my v Boží péči, i my budeme oblékáni a syceni, protože ‚Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.‘ (Mt 6,32) Jediné, co je třeba, je zůstat v zaměření na svůj vztah k Bohu v přítomném okamžiku: Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. (Mt 6,34) Potřebujeme čelit výzvám, které se ukazují v každé chvíli.

Budeme toho schopni se zaměřením na střed a pokoj mysli díky ‚neustálé modlitbě‘, stálé opakování svojí mantry, neustálé kotvení sebe sama v Boží přítomnosti. Totéž doporučení nacházíme v Písmu: ‚V modlitbách neustávejte!‘ (1Thes 5,17) a ‚je třeba stále se modlit a neochabovat‘ (Lk18,1). I Jan Kasián zdůrazňuje: ‚Říkám, že byste měli tento verš neustále meditovat ve svém srdci. Neměli byste přestat s jeho opakováním ať konáte jakoukoli práci nebo vykonáváte nějakou službu nebo jste na cestě. Meditujte jej když spíte a jíte a vykonáváte nejprostší potřeby přirozenosti.‘

Kim Nataraja

z archívu týdenní nauky, rok 1, dopis 44