Kontemplativní tradice

To, že meditace, kontemplativní modlitba, je autenticky křesťanská, lze také vidět na skutečnosti, že v mnoha křesťanských tradicích tvoří tichá modlitba centrum bohoslužby. V karmelské tradici byla sv. Terezie z Avily velmi ovlivněna v prvních dvaceti letech své duchovní cesty populární dobovou zbožnou knihou s názvem ‚Třetí duchovní abeceda‘ od Francisca di Osuna, františkánského mnicha, který doporučuje modlitbu opakováním duchovní věty.

S jeho doprovodem byla vedena od diskurzívní modlitby k tomu, co nazvala ‚modlitbou ticha‘ a dokonce ‚modlitba sjednocení‘. Tyto cesty modlitby se vyznačují vzrůstající hloubkou vnitřního ticha a klidu. Je to způsob otevření srdce vůči Bohu v modlitbě.

‚Ježíšova modlitba‘, která se stala na západě v 19 století známou skrze úžasnou knihu ‚Cesta poutníka‘ od neznámého autora, byla pokračováním tradice modlitby ve východní pravoslavné křesťanské církvi známé jako ‚modlitba srdce.‘ Zde je také důraz na opakování modlitební věty vedoucí do niterného ticha a samoty. Jak tato tradice, tak i tradice pro nás znovuobjevená Johnem Mainem ve spisech Jana Kasiána, jsou založeny na nauce pouštních otců. Evagrius Ponticus byl pro oba důležitým zdrojem a inspirací.

V Anglii čtrnáctého století je to ‚Oblak nevědění‘, opět od neznámého autora, který doporučuje tutéž cestu modlitby. Klade důraz na ‚probodávání Božího srdce ohnivými šípy lásky‘. Proto se potřebujeme zaměřit celou svojí láskou a pozorností na jedno slovo. Doporučuje, abychom vzali jednoslabičné slovo jako „Bůh“ nebo „Láska“, které vyjadřuje úmysl našeho srdce. Hnutí ‚Modlitba souhlasu‘ (centering prayer) Thomase Keatinga si bere inspiraci z této knihy. Autor knihy „Oblak nevědění“ vyjadřuje to, co je v pozadí nauky křesťanské mystické tradice, jmenovitě je třeba nechat odejít myšlenky soustředěním na naše slovo: „Upevni si to ve své mysli tak aby to tam zůstalo, ať se děje, co se děje.“ Nebo, jak vždycky říkal John Main: ‚Prostě říkej svoje slovo.‘

Všichni zmínění duchovní vůdci jsou součástí toho, co známe jako mystická tradice‚via negativa‘: Bůh je nepoznatelný a nevyjádřitelný pro naše omezenou sílu racionálního užívání rozumu. Proto potřebujeme nechat odejít myšlenky, všechny myšlenky, ať už o světských či duchovních věcech, abychom byli otevřenější pro Něj, abychom v hloubi naslouchali ‚tichému hlásku‘. Důraz je na lásku, na laskavé a věrné opakování svého slova.

Současné rozdíly mezi například karmelitánskou tradicí, modlitbou souhlasu (Centering prayer) a Světovým společenstvím pro křesťanskou meditaci jsou daleko menší než shody mezi našimi cestami modlitby. Můžeme si brát inspiraci z různých zdrojů, ale všichni jsme zúčastněni v opětném propojování lidí na duchovní cestě s autentickou cestou modlitby vedoucí do ticha a k vědomí Boží přítomnosti v našem srdci.

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda

z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 44