Tomášovo evangelium – úsilí a milost

Tomášovo evangelium začíná slovy: „A řekl: „Kdokoli odhalí výklad těchto výroků, neokusí smrti.“ Tomáš vidí Ježíše kladoucího odpovědnost za naši spásu na naše vlastní ramena a povzbuzuje nás, abychom vyvinuli úsilí a jednali podle jeho nauky. Objev Pravdy spočívá v kombinaci našeho úsilí a milosti obsažené v jeho slovech. Důraz v tomto evangeliu je tedy na osobní úsilí a osobní odpovědnost, třebaže podpořenou milostí, abychom objevili, kým opravdu jsme: „Ježíš řekl: pokud vám řeknou ‚Odkud jste přišli‘?, řekněte jim: ‚Přišli jsme ze světla, z místa, kde světlo samo od sebe vstupuje v bytí, samo se ustanovilo, a objevilo ve svém obrazu.‘ Pokud vám řeknou: ‚Jsi to ty?‘, řekněte: ‚Jsme jeho děti a jsme vyvolení živého otce.“ Ježíš nás v tomto evangeliu velmi přímočaře odkazuje k našemu Božskému původu. A opět je důraz kladen na Boží přítomnost, Království, jež je v nás a navíc mezi námi v každé chvíli: „Ježíš řekl: pokud vám vaši vůdcové povědí: ‚Pohleď, království je v nebi,‘ pak vás ptáci v nebi předejdou. Pokud vám řeknou: ‚je v moři‘, pak vás předejdou ryby. Království je především ve vás a je mimo vás.“

Tento důraz na to, že každý z nás má uvnitř jiskru Božství je postoj, který zastávali mnozí otcové rané církve, jako Irenej, Klement Alexandrijský a Origenes. V prvních několika staletích se to považovalo za apoštolské učení. Byl to ovšem také hlavní názor gnostiků. Zřejmě z tohoto důvodu byl tento postoj později diskreditován a nahrazen ‚pravověrnou‘ interpretací zdůrazňující, že jsme byli vpravdě stvořeni k ‚obrazu‘ Boha, ale ‚pádem‘ byl tento ‚obraz‘ zcela rozbit. Sv. Augustin zdůrazňoval, že proto můžeme být spaseni pouze milostí Kristovou. My sami nemůžeme dělat nic, což bylo opakem Ježíšova poselství v ‚Evangeliu podle Tomáše‘. Opozici vůči Augustinovu pohledu vyjádřil v jejich vzájemné disputaci i Jan Kasián. Kasián zakládal svůj pohled na význam úsilí a vlastní odpovědnosti, stejně jako úlohy milosti na disciplíně modlitby, zkušenosti a nauce plynoucí od otců a matek pouště. Kasiánův pohled v raných staletích sdíleli mnozí a mimo jiné v současném století John Main.

Nepřekvapuje tedy, že nalezení pravého výkladu Ježíšových výroků v Tomášově evangeliu je velmi podobné pozornému čtení Písma, jež zdůrazňoval Origenes: ‚lectio divina‘, které dle něj vede ke kontemplativní modlitbě a je podporováno kontemplativní modlitbou. Toto hluboce intuitivní angažmá s textem se vnímalo jako ústící do setkání s Kristovou přítomností a neustále vedlo k opravdovému pochopení duchovního smyslu Písma. Toto duchovní porozumění pak zase vedlo k úplné proměně vědomí: k ‚metanoia‘, obrácení. Pak uvidíme skutečnost takovou, jaká opravdu je a zakusíme, že jsme již v podstatě jedno s Bohem skrze vědomí Krista přebývajícího našich srdcích.

Důraz spíše na osobní úsilí a hluboké intuitivní pochopení, než čistou víru v přijaté učení, posunulo Tomášovo evangelium ve čtvrtém století se svým důrazem na doslovný svrchní výklad, mimo kánon přijatého pravověrného Písma.

Ježíš Tomášova evangelia je si velmi vědom obtíží požadovaných k nahlížení na Poslední Skutečnost: „Otcovo Království je rozšířeno po zemi a lidé je nevidí.“ Hlavní obtíží je, že jsme přikryli Božskou jiskru v sobě svým zaměřením na svoje hmotné tělo a jeho potřeby: „Ježíš řekl: ‚Stojím uprostřed světa a v těle jsem se jim zjevil. Shledal jsem je všechny opilé a nenalezl jsem nikoho žíznivého. Moje duše toužila po dětech lidství, protože jsou ve svých srdcích slepí a nevidí, protože přišli do světa prázdní a snaží se z tohoto světa odejít prázdní. Nyní jsou však opilí. Až setřesou svoje víno, pak se obrátí.‘

Toto evangelium nás vyzývá, abychom opustili svoje navyklé způsoby vnímání, které nám diktuje naše hmotné bytí, ‚ego‘ jež nás činí „opilými“ a „slepými“. Není třeba nechávat odejít samotné ‚ego‘, ale nezřízené pudy/touhy které jsou výsledkem našich potřeb přežití, výchovy a okolí. Je jen třeba se probudit a odhalit, kým opravdu jsme. Tatáž výzva k ‚probuzení!‘ a ‚Buďte bdělí‘ se nachází i v synoptických evangeliích. Toto znovuobjevení naší opravdové přirozenosti je nejdůležitějším prvkem našeho života, byť není snadné: „Ježíš řekl: ‚ať ten, kdo hledá nepřestane hledat dokud nenalezne. Když někdo nalézá, bude mít trápení. Když má člověk trápení, bude žasnout a bude vládnout nade vším.“ Zjištění, že skutečnost námi přijatá jako jediná objektivní a trvalá skutečnost je vlastně formována myšlenkami, obrazy a potřebami našeho hmotného bytí. Pokud však vytrváme, můžeme proniknout závoj těchto iluzí a uvědomit si svoji opravdovou přirozenost a opravdový stav věcí. Výsledkem pak bude opravdový pocit úžasu.

Přeji vám všem požehnané Velikonoce naplněné Světlem a Radostí!
Kim Nataraja
Upraveno dle kapitoly ‚Tomášovo evangelium v knize ‚Cesta k srdci‘
přel. Jindřich Kotvrda