Středa Svatého týdne

Několik týdnů jsem četl třídílnou biografii Kafky, překvapen tím, že jsem se tím prokousal. Měl jednotvárný život, který se točil kolem několika nutkavých posedlostí zahrnující jeho potřebu psát a mít dokonalé oko pro literaturu. Bylo to nutkání psát, které z tohoto pojišťovacího právníka, který se nemohl zavázat milovat či uniknout před jeho rodiči, udělalo proroka moderní doby. Jeho vhled do odlidšťujícího efektu byrokracie, a pocitu osobního útlaku a odcizení způsobeného současným životem, k nám mluví se stále hybnou intenzitou.

V Procesu popisuje odporný vliv nespravedlivých mocenských struktur drtících nevinné. Příběh z pašijí, ukazuje proces, při kterém byl Ježíš odsouzen k smrti, evokuje tutéž noční můru, kdy paranoia je vystavena jako nesmyšlená a my vidíme že, jsme skutečně cílem zlovolných nepřátel. Ale Ježíše tato noční můra pronásledování, i když je skutečná jako Stalinova čistka, nepřemohla jakožto nevinnou oběť. Je to tak proto, že sám sobě prostě nedovolil se ztotožnit s obětí. On je oběť. A také tu jsou poměrně různé výsledky.

Pro nábožensky založeného člověka (ať už se jedná o jakoukoli víru) spoluúčast náboženských autorit v nespravedlnostech spáchaných na Ježíšovi, je hluboce znepokojující. Takže luteránskému pastorovi a teologovi Dietrichu Bonhoefferovi, byl zatěžko soulad křesťanských církví s nacisty. V těchto případech vidíme (jako i dnes alianci ruských církví a politickým režimem) jak je mocná, falešně prozíravá a privilegii zkorumpovaná víra.

Moc je plynutí energie. Pokud, ať už pochází z jakéhokoli zdroje, nese virus korupce, nese ho do každé části systému. Když se obrovská korupce moci obrátila proti němu osobně, Ježíš se s ní konfrontuje racionálně (“Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?”), vyrovnaně a v tichu. Jeho vlastní síla proudí přímo z jeho zdroje bytí, konfrontuje a zabývá se systémovou zkorumpovanou mocí drženou těmi, kteří ho prohlásili za nepřítele.

Když je moc zkorumpovaná, nejtemnější stíny lidské povahy vyplavou na povrch, hierarchicky od shora dolů. Sadismus táborů smrti, nebo Srebrenika, nebo nelidskost v Guantanámu povolenou civilizovanými politiky v Capitol Hillu, se odráží v mučení a krutostech popsaných v pašijích.

Pilát, suverénní a úspěšný politik, je mezičlánkem této konfrontace mezi čistou a zkorumpovanou mocí. Jeho děsivá otázka “co je pravda?” mluví sama za sebe, když si myje ruce nad nespravedlností, kterou umožnil. Každý systém moci pak (navždy narušený) s tímto pohledem na nevinného, jako jediné postavy, odejde z tohoto dramatu korupce se ctí.