Sobota 5. týdne doby postní

Antonín z pouště, archetypální mnich ze čtvrtého století, jednou svolal všechny bratry. Když se kolem něj shromáždili, řekl jim pár slov: “Vždy dýchejte Krista”. Připomínajíce si svůj cíl nepřetržité modlitby se vrátili, aby aplikovali jeho učení v každém okamžiku jejich života.

V naší stresující době jsme zapomněli Antonínův význam a míjíme zkušenostní autoritu jeho učení. Ale když úzkostná osamělost a strach z prázdnoty ohrožují naše blaho a duševní zdraví, jsme připraveni znovu objevit jednoduchou bezprostřednost toho, co nás učí pouštní moudrost.

Dříve než mantra zakoření v našem srdci, vědomé dýchání, věnování pozornosti rytmu vdechu a výdechu, je nejprostší a nejrychlejší cestou k obnovení se z rozptýlené mysli a, jak říká Ježíš, “Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!” Nemůžeme se vypořádat s úzkostí jen tím, že přemýšlíme nad tím, co nám činí úzkost. Tělo je přirozeným místem pro začátek.

John Main zdůrazňuje jednoduchost. Naše tělo, ačkoli je složité jako kosmos, je radikálně prosté. V srdci, v duchovním středu a vnitřním pokoji modlitby, se tělo a mysl sjednocují. Bratr John varoval před nebezpečím komplikování této prosté disciplíny meditace tím, že bychom ji změnili v techniku.

Jako všichni mistři modlitby, chápal roli dechu v současném ztišení mysli i těla, připravujíc nás tak na nenápadnou, pevnou, prohlubující se vědomí, které nazýváme vnitřní cestou. Dech spojuje mysl a tělo.

On nepředstavoval jen jeden způsob synchronizace mantry z dechem; uvědomoval si, že někteří to dělají s jiným rytmem, jako je třeba srdce. Ale pravděpodobně většina lidí říká mantru s dechem, ať už s nádechem nebo s výdechem do ticha nebo (pokud říkáte maranatha, jak navrhoval) první dvě slabiky na nádech, druhé dvě na výdech.

Pokud vědomě rozdělujete svou pozornost mezi dech a mantru, vaše meditace se už stává spíš technikou. Účel disciplíny je sjednotit pozornost a stát se jednomyslným. Takže zpočátku byste mohli mantru zlehka opírat o koloběh dechu, a věnovat nerozdělenou pozornost mantře. Nakonec mantra nalezne svůj vlastní rytmus v nenápadném poli ducha. Pak ji začneme vyslovovat jemněji a naslouchat plněji.

V duchovním čase nás mantra vede do hlubšího ticha, kdy se pohybujeme za naši modlitbu, meditaci i zkušenost. Když se naše modlitba stane modlitbou ducha, pak vpravdě “dýcháme Krista”.

Zítra začíná Svatý týden tím, že se zaměří na smrtelné tělo Ježíše; ale také na to, jak se toto tělo stává námi, jak je v nás Kristus formován, a jak se stáváme jeho tělem.