Čtyřicet je biblické číslo, které symbolizuje rozšířené období času, během kterého je dokončen proces proměny. Sice nedokončíme celou cestu, ale po tomto období jsme připraveni se nalodit na novou, a možná poměrně jinou, fázi.
Mnoho z našich dlouhodobých závazků (manželství, rodičovství, jakákoli práce, kterou podnikáme, či klášterní život) nás bere skrze tento cyklus proměn, a přivádí nás do okamžiků přechodného dokončení. Celý proces zahrnuje dlouhá období, kdy existuje kombinace denního opakování a samoobnovujících se aktů věrnosti vedoucích (nepředvídatelněkrát) k naprostým překvapením. Růst je série forem dokončení, které bychom si nikdy nemohli představit, a tak, když přijdou, přepíšou zápletku našeho života. Je lepší to nepřetáčet vpřed ani přeskakovat na konec knihy, protože bychom minuli mnoho významu z příběhu.
Každá meditace je mikrokosmem tohoto čtyřicetidenního procesu exodu, smysluplného putování, a příchodu do slíbené země, která následně připravuje novou sadu výzev a východisek.
Vytrvalost je nezbytná. Potřebujeme identifikovat a rozpustit sirénské hlasy frustrace či zoufalství, která nás nutí se otočit zpět. Izraelité v poušti toužili po jídle, které nechali za sebou v Egyptě, znuděni zázračnou manou a křepelkami, které padali z nebe každý den, aby je udržely. Vše, dokonce zázraky, se nakonec může stát prázdným, když začneme toužit po rozmanitosti, nebo si představujeme jistoty minulosti.
Ale po chvíli vytrvalosti se může stát neatraktivní myšlenka, jako je naše touha vydat se novým směrem nebo okořenit naši rutinu, nad naše síly. Pak potřebujeme vidět, že jsme se nezavázali k mechanickému opakování, ale k věrnému opakování. Mohlo by být nudné krmit děti nebo je každé ráno vypravovat do školy, ale není, pokud to děláme s láskou a pro lásku. Láska proměňuje nudu v tichý zázrak. Meditace je činností lásky vestavěné do denní rutiny života.
Jeden mladý meditující mi nedávno řekl, že má rád nudu při meditaci, a že cítí, že jeho generace je zbavena hodnoty nudy tím, že je neustále stimulována a zabavována jejich životním stylem. Takto to říkal, ale řekl bych to jinak. Nemůžu říct, že jsem shledal meditaci nudnou - často obtížnou a s pokušením ji vynechat, ale nikdy ne nudnou. Vždy je tu překvapení, dokonce i když přichází až po meditaci, kdy si uvědomíte, jak špatná myšlenka by bylo ji vynechat.
Existuje tu jemná úroveň vnímání, kterou probouzí víra, která nám umožňuje vědět něco nového - že vytrvalost, věrnost má význam a konstruktivní smysl, který, třebaže nedokážeme prostě ukázat prstem a popsat ho, je skutečnější než zelená tráva, kterou si představujeme na jiné straně dneška.