Pondělí 2. týdne doby postní

Pravoslavná církev, lépe než Latinská, ale ne tak plně jako východní spirituality, pamatuje na důležitost těla v modlitebním životě. Zvláště v klášterní tradici, uvědomování si dechu a praktiky úklonů a lehání na zem (které se velmi podobá úctě slunce v ásaně v józe), pomáhá držet tělo a mysl synchronizované. Snad jakákoli spiritualita, které je pouze na duchovní úrovni, a pouze využívá síly vůle a sebehodnocení, selže ve snaze přivést praktikanta k vyššímu stavu integrace a pokojné lehkosti se sebou samým. Nikdy nelze říct dost často západním lidem, že účelem askeze (kdy jsme si vybrali něco dělat nebo něco, čeho jsme se naopak rozhodli vyvarovat) není trest, ale očištění.

Půst (snížení příjmu jídla) a zdržení se masa a stimulantů (kafe, alkohol) jsou rovněž tradiční fyzické praktiky, které se nacházejí ve všech tradicích. Občas začátek takové praxe způsobí, že si člověk začne uvědomovat, že je víc závislý než myslel, což je pokořující a rozvíjí to sebepoznání. V naší době dieta nahrazuje půst, stejně jako turismus nahrazuje pouť, ale lze je chápat jako to samé, jen s jiným motivem. Motivy jsou důležité kvůli kvalitě a výsledku, kterého dosáhneme. Možná se to starý syrský mnich pokoušel překročit, když řekl “zkuste být tencí, abyste mohli projít úzkou branou”. Ježíš řekl, že jen pár se dostane skrz, protože jsou přetíženi připoutaností a úzkostmi, jako mnoho z nás, ačkoli “u Boha není nic nemožného”.

Meditace sama je postem a abstinencí. Ale v denním životě, pozornost k našemu fyzickému příjmu pomáhá podmínit naši meditaci. Pravidelnější ospalost, usínání, i různé druhy rozptýlení, mohou být redukovány zdravější výživou. Dnes medituje mnoho lidí právě proto, aby byli zdravější. Meditující nakonec dochází k tomu, že zůstáváme zdraví, abychom meditovali.

Rovněž spánek a odpočinek jsou přirozeným rytmem těla a mysli. Mnoho lidí dnes trpí nedostatkem spánku, protože pracují, sledují filmy nebo hrají hry dlouho do noci, a mnoho z nich pokračuje ve svém digitálním životě, i potom, co už jsou v posteli. Naopak staří mniši doporučovali vědomě omezit hodiny spánku, a vzájemně se povzbuzovali ke vstávání ve tmě před úsvitem, aby se modlili. Jakmile má hlava dosedne na polštář, obvykle povzdechnu s úlevou, a často si připomenu Ježíše, který řekl, že nemá kde by hlavu složil, ale často usnu i dřív, než si to uvědomím. Když lidé vstávají dřív, aby se v hodinách klidu modlili, objevují zvláštní radost a klid, jistotu, která je zpevní na celý den.

V Písni písní nacházíme “Spím, ale mé srdce je vzhůru.” Pokud usínáte s odříkáváním či nasloucháním vaší mantře, můžete si uvědomit to samé. S dostatkem REM spánku zjistíte, že vám stačí méně spánku, ale že potřebujete to, co vás osvěží ještě víc. To pomáhá vědomým i nevědomým úrovním našeho já "řinčet" s každým jiným já méně, takže můžeme zjistit, že jsme jak více tišší, tak i intuitivnější.