Čtvrtek 1. týdne doby postní

Kardiochirurg ve skupině, které jsem kdysi představoval meditaci, mě požádal, abych v mých proslovech přestal používat slovo “srdce.” Říkal, že ho to vyrušuje, protože mu to připomíná práci, a také že během žádné své operace nikdy v srdci neviděl cokoli, co by bylo alespoň vzdáleně duchovní.

Ale přinejmenším ho to přinutilo myslet. Mnoho lidí, když uslyší slovo srdce (používané mimo anatomii), ho asociuje s pocity a emocemi. To je bližší jeho významu než jeho materialistická odezva. Emoce lze skutečně “cítit” v oblasti hrudníku: říkáme, že cítíme zlomené srdce nebo že nám “poskočilo srdce” z důvodu, které mohou být spjaty s emočním centrem našeho mozku a touto oblastí těla. To může vysvětlovat něco zajímavého, ale ne mnoho. Zajímavé je, že o lásce se říká, že je “cítit” celým tělem.

Nemůžeme redukovat pocity či emoce na centrální nervový systém. Srdce je duchovním symbolem osobního středu vědomé bdělosti a jádrem identity. Veškeré fyzické, mentální a i ty nejjemnější rozměry lidského bytí se sbíhají a rozhodují v tomto centru prosté, stálé celistvosti. Jsme naším srdcem.

Když meditujeme, potřebujeme být připraveni pro různé vlny a druhy pocitů, v různý čas. Zpočátku můžeme cítit základní neklid a svrbění nohou. Zdá se nemožné vydržet sedět klidně a nic nedělat v této neobvyklé pozici po celých dvacet či snad třicet minut. Mnoho lidí bojuje i s dvaceti sekundami. Později, jakmile se naše schopnost rozšíří, můžeme pocítit vlnu hněvu nasměrovanou na jiné či na sebe, nebo hanbu, či chtíč, nebo hluboký smutek a pocit ztráty. Pocity nicoty a pocit unášení do nesmyslnosti mohou být ty nejhorší, které musíme překonat.

Meditace nepotlačuje, nepopírá ani neignoruje tyto pocity. Je dobré, že tyto pocity vyvstávají a jsou vědomě pociťovány. Odněkud přicházejí a je lepší jim dát průchod. Dokážeme-li sedět i během nich, jsme klidnější, volnější a jemnější. V tomto smyslu meditace čistí naše emoce tím, že umožňuje těmto nedostatečně asimilovaným vzpomínkám a asociacím, aby se vyřešily, a aby uvolnili svou energii pro lepší využití. Avšak není to srdce, které produkuje tyto pocity. Spíše nám nabízí stálý střed, stabilní jádro vědomé bdělosti a pozornosti, která nám umožňuje jezdit po vlnách, jakkoli bouřlivých, a přiblížit se k hloubce bytí, kde čistá vědomost, klid a jasnost odhalují emoce za emocemi a pocity za pocity, které nazýváme Boží láskou.

Soucit a láska jsou více než pocity: mohou být spojeny s jakýmkoli pocitem, podle okolností a osobního charakteru. Samovolně vyplouvají z naší pravé přirozenosti, pokud nejsou blokovány negativními silami uvnitř nás. Nemůžeme to kontrolovat nebo je “vyrábět”, protože my jsme jimi.

Mantra (a naše malé denní praxe osobní disciplíny a velkorysosti vůči druhým) je naším surfovacím prknem k tomuto přístavu míru.