Dech

Dech – dar života. Pouze když z toho či onoho důvodu máme potíže s dýcháním, si opravdu vážíme tohoto daru jinak považovaného za samozřejmý. V aramejštině – jazyku, kterým mluvil Ježíš – a v hebrejštině, řečtině a latině, je jedno slovo (rucha, ruach, pneuma a spiritus) používáno pro dech, vítr a duch. V knize Genesis 1 čteme o „mocném větru nad povrchem vod“ někdy se to překládá jako „Ale nad vodami se vznášel se duch Boží“ a stvoření započalo. Když Bůh člověka formoval, „vdechl mu v chřípí dech života“ V evangeliu podle Jana se Ježíš ukazuje svým učedníkům, „...dechl a řekl jim: ‚Přijměte Ducha svatého‘“ Jan 20,22

Důležité je docenit a držet v mysli toto spojení mezi dechem a duchem. V meditaci si silně uvědomujeme důležitost dechu a toho, jak přemosťuje tělo a mysl. Tělo, mysl a duch tvoří nedílný celek. Pokud tělo odpočívá, dech se uklidňuje a rovněž tak i mysl. Pokud jste ve stresu nebo rozrušeni, je váš dech povrchní a rychlý. Pokud jste uvolněni, je váš dech pomalý a hluboký. Všichni jste si vědomi tohoto propojení ze své vlastní zkušenosti. Pokud tedy pracujete na utišení a uvolnění svého těla, i váš dech začne plynout přirozeně, vaše mysl se taktéž uklidní a dovolí vyrůst vašemu uvědomění ducha.

John Main věnoval pozornost možnosti říkat mantru a spojit to s dechem, protože to také pomůže, aby mantra v našem bytí zakořenila. Totéž najdeme v Philokalii: „Ať se vzpomínka na Krista spojí s tvým dechem. Pak pochopíš užitečnost ticha.“ (Sv. Jan Klimak)

Následující pasáž z Philokalie jde ještě dále: „Víš, bratře, když dýcháme, vdechujeme a vydechujeme vzduch. Na tom je založen život těla a na tom záleží jeho teplota. A , když tedy sedíš ve své cele, soustřeď svoji mysl, uveď ji na stezku dechu, po které vzduch vstupuje, přinuť jej, aby vstoupil do srdce spolu se vdechovaným vzduchem a podrž jej tam. Drž jej tam, ale nenechávej jej tichým nebo nečinným. Spíše mu dej následující modlitbu: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou.“

Toto cvičení zní podobně, jako jedno dechové cvičení indické Pranájámské jógy. I když jsou tato cvičení užitečná, přesto musíme dávat pozor. Je třeba je praktikovat se zkušeným učitelem a pod jeho/jejím vedením tak, jak se to praktikovalo v tradici Hinduismu a v pravoslavné mnišské tradici. Pokud se to dělá jen na základě četby knih a na vlastní pěst, může to opravdu způsobit fyzické problémy.

John Main vždy zdůrazňoval, aby byla disciplína jednoduchá a pouze navrhoval spojení mantry s dechem, pokud by to dobře fungovalo a udrželo vaši pozornost zaměřenou jedním směrem. Nejdůležitějším hlediskem, které podtrhoval, bylo zaměření na modlitební slovo, na mantru. Pokud pro vás spojení dechu a mantry nefunguje, zaměřte se pouze na mantru.

V těchto verších je nádherně vyzdvižena důležitost polohy těla a dechu v meditaci:

Když medituješ, buď jako hora
Nepohnutě zasazená do ticha.
Její myšlenky koření ve věčnosti.
Nedělej nic, jen seď, buď
A sklidíš ovoce plynoucí z tvé modlitby.

Když medituješ, buď jako květina
Neustále nasměrovaná na slunce.
Její lodyha, jako páteř, je neustále přímá.
Buď otevřený, připraven přijmout cokoli beze strachu
A nebude ti chybět světlo na cestu.

Když medituješ, buď jako oceán
Ve svých hlubinách nepohnutelný.
Jeho vlny přicházejí a odcházejí.
Buď v srdci klidný
A myšlenky odejdou samy.

Když medituješ, pamatuj na svůj dech:
Díky němu člověk ožil.
Pochází od Boha a k Bohu se vrací.
Sjednoť modlitební slovo s proudem života a nic tě neoddělí od Dárce života.

Každá hora nás učí vědomí věčnosti.
Každá květina, když uvadne, učí nás čemusi pomíjivému.
Oceán nás učí, jak podržet pokoj uprostřed nepřátelství,
A láska nás vždy učí Lásce.

Bratr Serapion z hory Athos, upraveno P. Janem Berezou OSB

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda