Proměna skrze milost

Už dávno jsem četla článek od Cynthie Bourgeault, v němž se pokoušela sdělit svoje chápání Ježíše jako dárce života. Psala, že v původní aramejštině (jazyku, kterým Ježíš mluvil) není slovo pro spásu. Skutečný smysl slova, které překládáme jako spása, se vlastně chápal jako „udělení života“ a být spasen znamenalo „být oživen“. Totéž čteme v Janově Prologu: „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (Jan 1,3-4)

Proměna, na kterou Ježíš svým učením ukazuje, žádá pohyb nad pravidla a regulaci a Zákon – nad všechny restrikce naší řádné roviny vědomí. Pamatujte ale, co Ježíš řekl: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ (Mt 5,17) Přišel, aby nám dal na vědomí hlubší rovinu vědomí, kde si uvědomujeme svůj Božský Počátek a úplnou Jednotu Všeho. Jeho slova nás povedou k bodu, který Mistr Eckhart nazval ‚Zrozením Krista v duši‘: „Tento zrod překračuje zde a nyní. ... Uskutečňuje se ve věčnosti.... musí to učinit Bůh sám... ty to musíš podstoupit.... Zrod se musí přijmout ve smyslu zjevení.“

Sv. Augustin také poukázal na důležitost uvědomění si Božské jiskry v sobě: „K čemu by mi bylo, že se Kristův zrod neustále uskutečňuje, jestliže se neodehraje ve mě? Zásadní je to, že se to uskutečňuje ve mě.“

Mistr Eckhart ovšem zdůrazňuje, že: „Ještě předtím, než se tento zrod může uskutečnit, musíme být v pokoji, nikoli rozptýleni světskými roztržitostmi, ale sjednoceni a ve vnitřní harmonii, jako zvuk durového akordu....mysl se uklidní a smysly nás již neobtěžují.“

Meditace tak může vést k náhledům naplněným milostí a k proměně, když si uvědomíme duchovní rovinu a svoje Božské napojení. Pokud ovšem nejsme opatrní, může nakrmit ego a dovolit mu ukrást tak zvané ‚výdobytky‘ na duchovní cestě a nafouknout její pocit důležitosti. To zastaví jakýkoli duchovní růst, takže se nemůže uskutečnit a povede ke stagnaci.

Když si ego přivlastní energii uvolněnou v meditaci, bude vehnáno do vlastní důležitosti, moci a ovládání, kariéry a vydělávání peněz. Pak zůstaneme spíše na materiální rovině, a jsme vskutku chyceni do pasti této skutečnosti. Duchovní rovina může být navštívena, dovolí náhled do hlubší skutečnosti, ovšem tento náhled je pak využit naším normálním uvědoměním, uvědoměním našeho ego. Proto se nemůže uskutečnit žádná změna nebo proměna či integrace založená na těchto zkušenostech. Pak je motivující silou jednotlivce vlastní zájem spíše než soucit. Když praktikujeme meditaci, budeme pociťovat fyzický přínos, emoční zátěž a naše podmínění výchovou bude ale pokračovat v pokřivování výhledu na skutečnost. ‚Dveře vnímání‘ jsou daleko od ‚očištění‘ a nemůžeme vidět ‚skutečnost tak, jak je, v nekonečnosti!‘, abychom parafrázovali Williama Blake.

Všechny tradice zdůrazňují, že ‚výdobytkům‘ jakéhokoli druhu se nemá věnovat pozornost. Pouštní Otcové a Matky chápali hledání dosažených výsledků jako působení dezorientovaných sil, egocentrických sil, jež nazývali ‚démony‘. Buddha také nepovažoval dosažené výsledky za něco dobrého. Byly to pro něj nástroje ega: ‚Buddha kráčel po břehu řeky a uviděl saddhu jak sedí ve zdánlivě hluboké meditaci. Když z ní vystoupil, Buddha se jej zeptal, co tak usilovně dělal. ‚Chci překročit řeku kráčením po vodě.‘ ‚Aha‘, řekl Buddha a kráčel dál. Po dvaceti letech znovu Buddha několikrát tohoto muže viděl, jak se stále snaží, ale ještě nedosáhl cíle. Až nakonec jednoho dne, když Buddha šel kolem, saddhu mu s velkým úsměvem dosaženého výsledku halasně sděloval, že konečně může chodit po vodě. Buddha mu blahopřál, ale pak se jemně zeptal, jestli by nebylo jednodušší zaplatit převozníkovi.‘

To je také důvodem, proč nemohou naše náhlé náhledy, posuny pozornosti být způsobeny čistě úsilím. Čím více se snažíme jich dosáhnout, tím více se nám vzdalují. ‚Výsledek‘, ‚cíl‘ jsou slova ‚ego‘ a tím pádem na této cestě nejsou důležité. Koncentrace vůle zabraňuje v ‚nechat odejít‘, kterého je třeba. Kýženým postojem je ‚odpoutání‘ ode všeho, co se může nebo nemůže stát. Pak může milost konat svoje dílo.

Kéž vás o letošních vánocích přivede Kníže Pokoje blíže ke Světlu a ‚životu v celé jeho plnosti‘.

Přeji Vám i Vašim drahým požehnané Vánoce!

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda