Proměna, podstata meditace

Poznali jsme, že jednou z nejdůležitějších shod mezi naukou pouštních otců a matek, Oblaku nevědění, Mistra Eckharta a Johna Maina je důraz na opouštění egocentrických myšlenek a obrazů, abychom mohli vstoupit do své pravé přirozenosti v Kristu.
Toto vědomí, že jsme čímsi mnohem více, než si myslíme, přichází jako zjevení darované milostí. Mistr Eckhart nazval tento moment „zrození Krista v duši.“ John Main souhlasí a cituje německého mystika Silesia v knize Hlad po hloubce a smyslu: „Ježíš se možná narodil v Betlémě, ale to by bylo k ničemu, pokud se nenarodí v našem srdci.... To je celý smysl křesťanské meditace.“ Naše srdce se na něj musí připravit.... musíme opustit vše ostatní, abychom pro něj měli v srdci místo.“

To je naším úkolem: s pomocí mantry opouštíme svoje zaměření na egocentrické myšlenky které tím či oním způsobem souvisejí s potřebou přežití - potřeba lásky, bezpečí, ocenění, moci, ovládání a potěšení, jak už jsme je prozkoumávali v jiných týdenních naukách. Všechny jsou důležité potřeby, pokud byly ovšem částečně nenaplněny, mohou hýbat našimi myšlenkami, přáními a skutky démonickým způsobem. Naše starost o naplnění těchto potřeb zaplňuje naši mysl natolik, že „v našem srdci není místo pro něj.“ Pouze když necháme tyto myšlenky ustoupit do pozadí, můžeme zaměřit svoji mysl a srdce na Boha (Mt 22,37). S pomocí milosti to povede k průlomu do jiné duchovní roviny vědomí a k následné proměně celého našeho bytí ovlivňovaného Boží láskou, jež je základem a podstatou našeho pravého já. To bude pak ovlivňovat a uzdravovat naše vztahy k sobě, ke druhým a ke stvoření.

To je základní rada pro duchovní cestu dávaná všemi mystiky všech tradic. Důvod k tomu je vyjádřen křesťanskými pojmy svatým Pavlem (2 Kor 4,6): „Neboť Bůh, který řekl: 'ze tmy ať zazáří světlo,' osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.“

Pro Johna Maina a pro všechny v našem světovém společenství je meditace cestou k uvědomění si tohoto Božího světla a slávy v nás. Učí nás, že opakováním mantry se „učíme odstoupit od zaměření na sebe“ a tak jsme vedeni do ticha, klidu, jednoduchosti, pokory a k vlastní zkušenosti Božího světla a slávy v nás. Zdůrazňuje, že „první odpovědností našeho života... abychom byli plně lidskými: navrátit se ke svému středu a prožívat hlubiny své vlastní hluboké schopnosti..... Objevujeme, že propojení s vlastním středem nás propojuje s každým středem. Vpravdě duchovní muž či žena se učí žít v harmonii se sebou a žít v harmonii s celým stvořením... Být ve svém vlastním středu znamená být v Bohu.“ Toto propojení, tato jednota lidstva, stvoření a Božství, kterou zde John Main zdůrazňuje, je také hlavním poselstvím Oblaku nevědění, mistra Eckharta a všech mystiků. V knize Slovo do ticha opakuje John Main důležitost uvědomění si Ježíšova vědomí v sobě: „Přítomnost Ježíše v nás, jeho Svatý Duch, nás volá, abychom se stali plně vědomými této roviny našeho bytí. Mrknutím oka se probudíme vůči sobě, vůči duchu přebývajícímu v nás a tedy vůči uvědomění spojení se samotným Bohem, na němž jsme povoláni mít podíl.“

Jak by byl svět, v němž žijeme jiný, kdyby všichni kráčeli po cestě ke svému vlastnímu středu v jejich rozdílných způsobech a tradicích. Thomas Merton vysvětluje při vyprávění své duchovní zkušenosti na rušné křižovatce v Lousville: „Pak jako bych náhle uviděl skrytou krásu jejich srdcí, hloubku jejich srdcí, kam nedosáhne ani hřích, ani touha, ani sebepoznání, jádro jejich skutečnosti, osobu, kterou je každý v očích Boha. Kéž by se mohli vidět takoví, jací skutečně jsou. Kéž by se takto mohli vidět neustále. Už by nebyly války, nenávist, nebyla by krutost, nebyla by hrabivost.“

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda

Všechny citace Johna Maina pocházejí z knihy 'Hlad po hloubce a smyslu' vyd. Peter Ng