Meditace a společenství

V předcházejících dílech týdenní nauky jsme sledovali vliv nauky pouštních otců a matek (především Evagria z Pontu, Jana Kasiána, keltské duchovnosti, sv. Benedikta a spisů sv. Pavla) na Johna Maina.

Jan Kasián zdůraznil nebezpečí osamělého kráčení po této cestě, a proto bych nyní zdůraznila jiný důležitý prvek nauky Johna Maina, totiž důležitost meditace ve skupině. Laurence Freeman podtrhl: „John Main viděl tento moderní vývoj kontemplace začínat ve společenstvích víry a v liturgii v srdci prvotní církve. První křesťané se také scházeli v malých skupinách, ve svých domovech. Toto scházení se v modlitbě vytvořilo „koinonii,“ neboli vzájemnou interakci a společenství, jež se staly rozlišující známkou a silou prvotní církve. Tyto malé skupiny se scházely k modlitbě, nabídce vzájemné podpory a povzbuzení v jejich společné víře.“ To je přesný popis meditačních skupinek ve světě. Meditujeme-li, poznáváme instinktivně, že je to cesta, po níž se samotnému kráčí těžko. Je mnohem jednodušší, když kráčíme společně s druhými. Je pravda, že nikdo jiný za nás meditovat nemůže. Každý den meditujeme o samotě, ale současně poznáváme, že setkávání s druhými na společné pouti nám může dát podporu a nauku, již potřebujeme k pokračování na cestě.

John Main zřetelně viděl, že pravidelná meditace ve skupině upevňuje náš individuální závazek vůči duchovní disciplíně meditace: „V kontaktu s ostatními procitáme vůči hlubší pravdě svého bytí, kterou máme uvidět, a tak se učíme putovat mimo sebe. Proto je pravidelná meditace, ať už denní nebo týdenní, s toutéž skupinou nebo společenstvím, tak zdravou podporou na naší pouti. Nemůžeme udržovat iluzi osamocené pouti, když jsme s druhými. A přece, právě tato fyzická a duchovní přítomnost nás volá k hlubšímu osobnímu závazku klidu, ticha a věrnosti..... Skupina nebo společenství znamená stejně tak konec všemu falešnému heroismu a sebe-dramatizaci. Když jsme v kontaktu s obyčejnými selháními a omezeními druhých, staví to naše zdroje a věrnost do perspektivy, kterou potřebujeme pro vyváženost a harmonii svého života. V přítomnosti ostatních poznáváme sebe.“ (Přítomný Kristus)

Důležitým důvodem, proč se máme jedenkrát týdně setkávat v meditační skupině je tedy zřejmý: dovoluje nám to naučit se základu a podstatě naší disciplíny meditace. Vytváří to duchovní pouto mezi členy a vzájemnou starost mezi těmi, kdo se na společnou pouť vydali. P. William Johnston SJ ve své knize Vnitřní oko lásky komentuje meditaci ve skupině: „Například můžeme spolu sedět v tiché a bezeslovné meditaci. A v takové situaci můžeme cítit nejen ticho svého srdce, ale ticho celé skupiny. Někdy je takové ticho téměř hmatatelné a může lidi sjednocovat hlouběji než jakékoli slovo.“ Toto sdílení ticha je srdcem setkávání meditační skupiny. Síla a moc společné meditace vychází z Ježíšových slov: 'Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.' (Mt 18,20)

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda