Morální svoboda a milost
Kasián, jenž následuje stopy Evagriovy, zdůrazňuje jak morální svobodu a osobní zodpovědnost, tak i působení milosti. Je to ve značném protikladu k pohledu sv. Augustina, který považoval pouze milost za nezbytnou ke spáse. Sv. Augustin se shodoval s Atanášem. Přijal teologické východisko, které zastává, že mezi Bohem a stvořením je nepřekonatelná propast. To naráželo na pozitivnější pohled na lidskou přirozenost zastávanou Origenovými mnichy, k nimž Kasián patřil, totiž že Boží stvoření, včetně lidstva, je v podstatě dobré. Podle Kasiána byli lidé utvoření k Božímu „obrazu“ a mají tedy svobodnou volbu rozhodnut se žít životem praxe, očišťování a modlitby, který s pomocí milosti vyústí v opětné nabytí „podoby“ Boha.
Augustinova teorie ‚prvotního hříchu‘ předpokládala, že si lidstvo nemůže vybrat, zda hřešit nebo ne, a tak bylo ve skutečnosti neschopné osobně dosáhnout spásu. Následně lidé plně záviseli na Boží milosti, jíž pomáhalo pevné vedení Církve. Tento důraz na základní hříšnost lidstva od pádu Adama a Evy působí trvalý pocit nehodnosti a viny a odebírá jakýkoli pocit osobní odpovědnosti za spásu. Z tohoto pohledu nemá cenu očišťovat emoce. Jediné, co je k dosažení spásy třeba, je silná víra a důvěra v Boha. Pohled sv. Augustina, jak už to obvykle bývá, byl do značné míry založen na jeho zážitcích a vnímání skutečnosti. Jeho neschopnost ovládat svoje vlastní žádosti, zvláště jeho sexualitu, jej vedly k závěru, že je každý v ovládání svých nutkání stejně bezmocný.
Kasián byl de facto mluvčím mnoha mnichů znepokojených Augustinovým popřením morální platnosti ‚praxis‘, v níž se angažovali. Zdůrazňoval úlohu volby založené na svobodné vůli člověka, a zároveň potvrzoval nezbytnost milosti. V jeho očích nevedlo jednání Adama a Evy k tomu, že se celek lidstva stal zásadně hříšným, ale jejich úloha naopak spočívá ve varování, abychom nezneužívali svoji svobodnou vůli, svoji schopnost volby. Kasián dokonce dovozuje, že duše není bezmocná, a může udělat první pohyb. Marnotratného syna a lotra na kříži cituje jako příklady.
V rozmluvě XIII říká: „Následně v lidské bytosti zůstává svobodná vůle, která může buď zanedbávat nebo milovat milost Milosti. …. Boží milost vždy spolupracuje s naší vůlí na straně dobra, a pomáhá mu ve všem, ochraňuje a brání ji, takže někdy vyžaduje a očekává jisté úsilí dobré vůle, a zdá se, že neuděluje svoje dary někomu, kdo spí, nebo je uvolněný v líné liknavosti.“
Viděli jsme, že John Main souhlasil s ranými otci Klementem a Origenem: „Duch svatý bydlí v každém z nás tak, že jsme všichni doslova ‚chrámy svatosti'…. Pak víme, že se podílíme na Boží přirozenosti.“ (John Main)
Augustinův pohled byl tedy celkově odlišný od pohledu Kasiánova i Mainova. I keltská spiritualita se od Augustinova mínění lišila, jak říká odborník na keltskou spiritualitu J. Philip Newell: „Augustinova nauka (podtrhovala) celkovou lidskou zkaženost spolu s názorem, že celé stvoření je zásadně porušené. Boží milost se vnímala přes a proti přirozenosti, nikoli jako obnovení lidstva a stvoření k její přirozené dobrotě darované Bohem. Keltská spiritualita naproti tomu „pokračovala v důrazu na obraz Boha v srdci lidských bytostí se svým přesvědčením, že stvoření je zásadně dobré.“
Vzhledem ke keltskému rodinnému zázemí Johna Maina a jeho souznění s myšlenkami raných otců církve a Jana Kasiána jako reprezentanta pouštní nauky není překvapivé, že převahy Augustinova pohledu i v naší době litoval. Důsledkem dle jeho názoru bylo, že: (Moderní muži a ženy) „ztratili podporu společné víry ve svoji zásadní dobrotu, rozumnost a vnitřní integritu (a uvědomění) „potenciálu lidského ducha spíše než omezení lidského života.“ Silně cítil, že „Meditace je procesem osvobození: musíme tyto pravdy ve svém životě osvobodit.“
Zážitek vycházející z hluboké kontemplativní modlitby by nám umožnil zakusit sjednocení Božského, stvoření a lidství: „Modlitba..... je životem Ducha Ježíšova v našem srdci.... Existuje pouze jedna modlitba, proud lásky mezi Duchem vzkříšeného Ježíše a jeho Otcem, do nějž jsme včleněni.“
Kim Nataraja
Přizpůsobeno z kapitoly o Janu Kasiánovi v knize Kim Nataraja Cesta k srdci