Modlitba podle Kasiána
John Main našel svůj způsob meditace potvrzen ve spisech Jana Kasiána o modlitbě, v kapitolách 9 a 10 jeho díla Rozmluvy otců. Kasián podtrhuje důraz poustevníků pouště na opakování jedné konkrétní fráze, aby to napomohlo 'neustálé modlitbě': „Každý mnich toužící po neustálém vědomí Boha, by si měl navyknout bez přestání meditovat (tuto formuli) ve svém srdci poté, co vyhnal všechny druhy myšlenek. Neboť nemůže se jí pevně držet jinak, než skrze osvobození ode všech tělesných starostí a záležitostí.“
'Formule', kterou doporučuje, je z žalmu 69, věta známá každému mnichovi díky dennímu zpěvu žalmů: „Bože, pospěš mi na pomoc, Pane, slyš naše volání.“ Bývá považována především za pomoc proti rušivým myšlenkám v době modlitby, ale jde i dále: „Pravím ti, medituj neustále tento verš ve svém srdci... Neměl bys jej přestat opakovat ať konáš jakoukoli práci, nebo vykonáváš službu, nebo jsi na cestě. Medituj o ní během spánku, jídla, i při vykonávání těch posledních přirozených potřeb.“
Toto opakování modlitební věty vnímá Kasián jako důležité přípravné stadium, cestu ke cvičení mysli, aby dosáhla nenamáhavou jednomyslnou pozornost. Následuje Evagriův důraz: „Když pozornost hledá modlitbu, nachází ji.“ Byla to cesta k dosažení „stálé a nepřerušené vytrvalosti v modlitbě.“
Je to obrana proti roztržitostem všeho druhu: „těkavým myšlenkám“, démonům jako „smutek“ nebo „akédia“, smyslovým vjemům a obrazům. Nazývá ji „neproniknutelným krunýřem“, „velmi silným štítem“. Jako sv. Antonín, i on doporučuje jako nejlepší obranu kombinaci modlitby s prací: „Bez přestání se modlí ten, kdo slučuje modlitbu s nezbytnými povinnostmi a povinnosti s modlitbou.“
Tuto jednostranně zaměřenou pozornost, „neměnný a stálý klid mysli“, vnímá pro 'čistou' modlitbu jako zásadní. Jako příklad toho, co je při modlitbě třeba, vyzdvihuje Marii. Zvláště její vlastnost upoutání srdce a mysli k Bohu v jednomyslné a láskyplné pozornosti. (Lk 10,38-42).
Dále to popisuje jako cestu k dosažení „chudoby ducha“, kdy člověk zná svoji touhu po Bohu: „Kéž tvoje mysl bez přestání lne k této formuli... dokud se nezřekne a neodmítne celou hojnost myšlenek... Takto napřímena chudobou tohoto verše, velmi snadno dosáhne onoho evangelijního blahoslavenství, které má mezi blahoslavenstvími přední místo... Blažení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“
Přestože klade důraz na tuto cestu modlitby, v Rozmluvách otců IX vysvětluje, že jsou důležité všechny druhy modlitby, prosby, přímluvy a díkůvzdání, že jsou užitečné a nezbytné v tomto či jiném čase. Nejvyšší formou modlitby je pro něj ovšem „ohnivá“, „bezeslovná“ modlitba, při níž mysl „vylévá Bohu bezeslovné modlitby nejčistšího úsilí.“ Aby to zdůvodnil, cituje sv. Antonína: „Mnich který ví, že se modlí, se nemodlí, ale mnich, který neví, že se modlí, se modlí.“
Tato vnitřní modlitba je pro něj esencí modlitby, jak popisuje ve svém výkladu nauky v Mt 6,6: „Ve svém pokojíku se modlíme, když svoje srdce vzdálíme rachotu každé myšlenky a starosti a otevřeme svoje modlitby Pánu ve skrytosti a důvěrně.... Za dveřmi zavřenými se modlíme, když se zavřenými rty a v naprostém tichu se modlíme ke zkoumateli nikoli hlasů, ale srdcí.“
Přestože Kasián doporučuje v modlitbě opakování konkrétní věty, nesmíme podcenit význam, který pro něj mělo Písmo. I on, stejně jako poustevníci, svěřoval pasáže z Písma své paměti, aby tak Písmu dovolil k němu smysluplně mluvit: „Když se snažíme s neustálým opakováním svěřovat tato čtení do paměti, nemáme čas na to, abychom je pochopili, protože byla naše mysli zaměstnána. Později, až se osvobodíme od všech těch přitažlivostí toho, co děláme a vidíme, a zvláště když v čase temnoty tiše meditujeme, promyslíme je znova a jasněji je pochopíme.“ (Rozmluvy otců 14,10). To je čísté lectio divina.
V knize Slovo do ticha říká John Main o 'formuli', mantře to, s čím by Kasián souhlasil z celého srdce: „Není pochyby o absolutním nároku mantry. V podstatě je to naše přijetí absolutnosti Boží lásky zaplavující naše srdce skrze Ducha vzkříšeného Krista. Naše smrt (opuštění já/ega) spočívá v soustavné prostotě mantry a v absolutním zřeknutí se myšlenek a jazyka v čase naší meditace.“
Je tedy zřejmé, jak John Main, Kasián a otcové i matky pouště společně sdílejí podstatu kontemplativní modlitby: pozornost a odpoutání, ticho a samotu, neustálou modlitbu, „vytrvalost v modlitbě... nakolik dovolí lidská křehkost“, modlitba bez obrazů, to vše vede k 'čistotě srdce' a 'chudobě ducha'.
Kim Nataraja
(Upraveno z kapitoly knihy napsané Kim Cesta srdce)