Jan Kassián (cca 350 - 435)

Jan Kassián se narodil pravděpodobně na území dnešního Rumunska. Hovořil latinsky i řecky. Ve velmi mladém věku se stal v Palestině mnichem a brzy též duchovním poutníkem. Okolo roku 385 odešel do Egypta, kde strávil zhruba 18 let a navštěvoval zde kláštery a poustevny. Okolo roku 400 přišel do Cařihradu a stal se žákem sv. Jana Zlatoústého, který jej vysvětil na jáhna. Když byl Jan Zlatoústý pronásledován císařskou mocí, pověřil Kassiána, aby v Římě předal protest duchovenstva, jež mu zůstalo věrné. Zde se seznámil se Lvem Velikým a přijal kněžské svěcení. V roce 415 byl povolán do Provence, aby zde předával mnišskou tradici. V Marseilles založil dva kláštery, mužský klášter Sv. Viktora a ženský Nejsvětějšího Salvátora.

V roce 417 napsal „Zvyky cenobitů“ a po nich „Rozhovory“.

Kassián významně upravil nejvýznamnější teze sv. Augustina o svobodě a milosti. S velkou moudrostí předal západu zkušenost egyptských a palestinských mnichů a to nejlepší z duchovního odkazu Origena a Evagria. Navrhnul moudrý způsob života spojující  společenství a samotu. K askezi přistupoval jako ke službě lásky. Jeho mystika je mystikou světla a božského světla prostupujícího celého člověka, včetně jeho podvědomé mysli. V podstatě právě díky sv. Janu Kassiánovi byla zachována kontinuita mezi původní mnišskou tradicí, zejména egyptskou, a západním mnišstvím. Řehole sv. Benedikta Kassiána dlouze cituje  a  jeho Rozhovory se po generace každý večer předčítají v západních klášterech.

(Olivier Clément – „Kořeny křesťanské mystiky“)