Velký pátek

Vzpomínáte na Popeleční středu, na začátek postu? Velký pátek je koncem linky, kterou jsme následovali právě od ní. Potřebujeme cítit její ukončení, abychom mohli vstoupit do epilogu, který je novým začátkem.

Mnoho z těch, kteří si pamatují, proč je dnes státní svátek, i když do kostela nechodí, přijdou, a to kvůli výjimečnému obřadu. Podobně jako neortodoxní židé na Jom kipur, který má také náboženskou mystiku, která nemůže být ignorována, a která vyžaduje určitou míru oddanosti či uznání.

Proto tento pátek nazýváme dobrým (V angličtině nemají Velký pátek, ale Dobrý pátek, Good Friday, pozn. překladatele). Co je na něm dobrého? Dobrý muž a velký učitel je v tajnosti zatčen, vlečen skrze rychlý, falešný soud, odmítnut svými lidmi, opuštěn svými přáteli, ukřižován okupující nepřátelskou silou. Umírá na kříži a pod ním je jeho matkou a hrstka přátel.

Proč další takové tragické marnění a selhání si zaslouží být nazýváno dobré? Proč se řadíme, velcí i malí, abychom dnes v mlčení líbali kříž, a připojili se tak solidárně k jeho tiché oběti a k jeho ponížení?

Vidíme tyto malé kříže našich vlastních životů v rámci tohoto velkého obnaženého kříže, jehož stín je vržen na celý svět, sjednocující jeho kolektivní utrpení v jeho anonymním obejmutí? Ve zjednodušení tohoto sjednocujícího symbolu, nacházíme uzdravení z deprese, vykoupení z izolace a osamělosti, do které nás smrt, utrpení, odmítnutí, selhání a pokoření neustále ponořují?

"Je dokonáno", říká Ježíš, v jednom ze svých sedmi výroků na kříži. Je úleva pocítit, že to nejhorší pominulo. Z této úlevy, dokonce i v této slepé uličce, přichází naděje. Naděje pro něco, pro co zatím nemáme ani představu

Pro jednou, mlčení je snadné.