Pocity a meditace

Přestože jsem slíbila, že vám představím některé démony, kteří mohou hrát roli v našem myšlení a skutcích na nevědomé rovině, bylo by dobré strávit trochu více času s našimi pocity.

Vlastně sotva zaznamenáváme svoje pocity, pokud nás nezaplaví. Od mládí se učíme ignorovat a potlačovat svoje podráždění, hněv a smutek. Bohužel je ukládáme ve svém těle, kde jsou drženy v ohraničeném prostoru naším energetickým systémem, kde nebrání našim zakoušeným nadějím na přežití, lásku, přijetí a jistotu. Toto potlačení ovšem vyžaduje nesmírné množství energie, působí napětí a překážku všeobecného proudění energie. V některých případech se to může projevit fyzickými symptomy.

Jakmile jsme zvládli uklidnění své mysli pomocí mantry, užíváme si ticha, ovšem po nějakém čase je to narušeno dalšími myšlenkami, tentokrát nikoli povrchními, ale hlubšími a zásadnějšími. Dosáhli jsme rovinu těchto pohřbených pocitů a vzpomínek. John Main to nazýval: „temnější rovinou vědomí potlačených strachů a úzkostí“ a Laurence Freeman: „psychologické roztržitosti“ a zde vidí ego jako „převlečené do dramatičtějších dobových kostýmů různých fází naší psychologické historie“. Když vstupujeme do lesa ticha meditace, potkáváme jak krásku, tak i zvíře: jak zapomenuté vzpomínky krásných chvil, tak i bolestných. Často jako první stoupají k povrchu pocity spojené s tímto potlačeným materiálem: vybublává radost, vládne pokoj, nečekaně tečou slzy a pocity hněvu a podráždění jdou do popředí.

Jsou to slzy, které jsme nevyplakali když jsme byli zraněni, je to hněv a podráždění které jsme cítili v čase kdy nebylo vhodné je vyjadřovat. Dovolit jim vystoupit do vědomí je uzdravující: všechna tato zadržená energie se uvolní a už nepředstavuje v našem citovém energetickém bytí blok. Byly v našem bytí po léta jako zmrazené emoce, kusy ledu. Je třeba je jen podržet na Světle a Soucitu Božství a roztají. Často už neznáme příčiny těchto pocitů, ale to nevadí. Důležité je to, že se uvolní. Nechte pocity vystoupit, už je nepotlačujte. Zaznamenejte je a ať děláte cokoli, nevyjadřujte je chováním. Je třeba, aby byly jasně přijaty. Někdy cítíme potřebu tyto pocity pochopit, zvláště když jsou napojeny na traumatické události. Zde pomůže vedle meditace psychoterapie.

Jindy obdržíme vhled do kořenů našeho současného chování, které osvětlí příčiny našich obvyklých vzorců chování, naše sociální a citové podmínění. Pak si uvědomujeme, nakolik jsme podmínění a nesvobodní, tím jsme ovšem jeden krok blíže k uvolnění pout, které nás svazují. Nejdůležitější součástí tohoto procesu je uznání a láskyplné přijetí těchto odmítnutých vzpomínek a pocitů a učení se z nich. Klíčovým prvkem při zacházení s těmito záležitostmi je důvěra. Důvěra, že na každém kroku cesty jsme doprovázeni svým duchovním 'já', syceným kosmickým Duchem.

V hebrejštině, řečtině a latině slovo pro vítr znamená také dech a duch. Když se během meditace dostanou na povrch silné emoce, může pomoci myslet při nádechu na Ducha který vstupuje a při výdechu odmetá strach a bolest.

Zároveň se ale musíme vyhnout přidávání do tohoto skladu tím, že si uvědomujeme svoje současné pocity a smyslové vjemy. Tady hraje důležitou roli všímavost (mindfulness), jak vysvětluje Evagrius. Nepotlačujte svoje pocity. Raději si je uvědomte, pociťujte svoje emoce, plně si uvědomte, kde je v těle cítíte, a jaké smyslové vjemy jsou s nimi spojeny. Skutečnou pozorností, všímavostí vytváříme vlastně vzdálenost mezi sebou a těmito jednotlivými pocity, takže jimi nejsme zaplaveni a nevědomě řízeni.

Jedním z nejdůležitějších faktorů podkládajích všechny pocity a myšlenky je nejzákladnější potřeba lidské bytosti – přežití. Abychom přežil, potřebujeme následující: lásku, bezpečí, ocenění, moc, kontrolu a potěšení. Většina psychologů s tím souhlasí, ale kladou více důrazu na ten či onen aspekt. Evagriovi démoni jsou důsledkem nenaplnění nebo částečného naplnění některé z těchto potřeb. Pokud jsme ovládáni těmito zraněními, pak jsou naše touhy a skutky mimo rovnováhu – nezřízené.

Příští týden se opravdu s těmito démony skrývajícími se v našem myšlení a skutcích setkáme.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda