1. neděle postní

Potkal jsem hinduistku, která mi řekla, že se těší na dobu postní. Nebyla křesťanka, ale měla ve velké oblibě Marii a Ježíše. Podle jejího názoru je to úžasná příležitost pro osobní obnovení a prohloubení její oddanosti. Její chápání tohoto období bylo naprosto svěží, a postrádalo jakýkoli negativní pocit pokání či viny kvůli hříchu.

Základní principy Postní doby vyjadřují základní lidskou intuici pro potřebu umírněnosti, střídmosti a očištění. Samozřejmě, že jedna stránka nás samých stále hledá jak získávat, hromadit a vlastnit. Jenže jakmile naše harampádí a majetek dosáhne určité úrovně, začneme je vnímat jako skličující, a hledáme cestu, jak z toho ven. To je okamžik, kdy začíná boj. Chceme být chudí a prostí. Ale ještě ne hned teď. S nadšením čteme o stavu chudoby a jednoduchosti. Sledujeme filmy a posloucháme promluvy. Klidně můžeme mít na toto téma i titul PhD. Jenže stále pokračujeme v získávání a hromadění, a dokonce i náš duchovní život se stává druhým hlediskem tohoto kultu touhy.

Tato hinduistka nám připomíná, že je dobré prostě přivítat a uposlechnout tento instinkt, který nám říká, abychom se zbavili toho, co máme, ale co už nepotřebujeme. Půst (či jeho modernější varianta dieta) je prostředkem jak toho dosáhnout, i když zatím stále skrytě lpíme na tom, čeho se chceme zbavit. V praxi nejde o dokonalost našeho úsilí, ani o hodnocení sebe sama, ale o motivaci. Při dietě je motivací náš obraz sebe sama – co cítíme, když se podíváme do zrcadla, nebo co si o nás myslí ostatní myslí, když nás vidí. Při postu není motivací to, jak vypadáme, či jak se cítíme, ale to, do jaké míry jsme schopni odhodit iluze točící se kolem naší sebestřednosti. V Postní době se zaměřujeme na něco, co nelze vidět objektivně: na pravé já. (nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. 2Kor 4:18)

Tedy co je tak zvláštního na těchto čtyřiceti dnech? Neměli bychom to dělat každý den? Ano, a proto sv. Benedikt říká, že život mnicha (život meditujícího) je nekončící Postní doba. Naše domy by měly být čisté celý rok, ale na jaře vždy provedeme velký jarní úklid, a pak se cítíme dobře, i když s tím byla spojená námaha.

Čeho dosáhl Ježíš na konci čtyřicetidenního postu? (Pro nás je těžké něco dělat bez hledání nějakého výsledku). Cítil se hladový. Což je pochopitelné. Byl schopný přijmout autentickou, ne falešnou útěchu. A především byl schopný rozpoznat (bez sebemenšího náznaku pochybnosti či zaváhání) rozdíl mezi iluzí a realitou.