Různé druhy meditace
Je tolik typů meditace, kolik je různých kultur. Meditace založená na soustředěné pozornosti, meditace založená na otevřeném uvědomění a meditace v pohybu, to jsou tři hlavní prameny, a všechny míří k odejmutí pozornosti ze sebe sama a otevření se vůči širšímu uvědomění. Zaměření pozornosti hraje ve všech hlavní úlohu. Poznali jsme důvod, proč to tak je.
Jdeme-li v křesťanské tradici k nauce křesťanských pouštních otců a matek 4. století po Kristu, vidíme, že je jasně položen důraz na pozornost zaměřenou jedním směrem – opakování modlitební věty nebo 'formule', jak to Jan Kasián nazýval. Ve spisech Kasiánova učitele Evagria ovšem nenacházíme pouze první pramen, ale rovněž také druhý. V první řadě je důraz na modlitbě s opakováním věty doprovázené jeho radou přiznat, ale nechat odejít 'roztržitosti', polétavé myšlenky, a pak na věrném návratu ke slovu, ať jsme od se od úzké cesty pozornosti zatoulali kamkoli. V druhé řadě pak Evagrius zdůrazňuje uvědomování našich počitků, pocitů, myšlenek, tužeb a skutků a příčinný vztah mezi nimi. Zde doporučuje postoj naprostého bytí v přítomném okamžiku, u vědomí každého aspektu svého bytí. Tento druhý pramen meditace je nyní známý jako 'všímavost' (mindfulness), tvoří ovšem velkou část Evagriovy nauky. Velmi ji zdůrazňoval, protože je to zásadní prvek na cestě k sebepoznání a sebepřijetí, a uvádí nás do proměny celku našeho bytí k jeho původní vyváženosti a sjednocenému stavu.
Třetí pramen meditace, meditaci v pohybu, nacházíme v pouštní tradici rovněž. Není to súfijské víření, ani Chi Kung/Tai chi, nebo jóga. Jejich tělo bylo ovšem velmi zapojeno do modlitby. Od úklony přes klečení až k plné prostraci, to byly způsoby, jimiž vyjadřovali pokoru a úctu skrze tělo – podobné pohyby nacházíme také v jiných tradicích. Pravidlem byl postoj při modlitbě: buď s rukama po stranách nebo s pozvednutýma vztaženýma rukama dlaněmi nahoru.
Když probíráme první dva prameny, je užitečné se blíže podívat na Evagria (346 – 399 po Kristu). Byl přítelem Kapadockých otců – Bazila z Cézareje, jeho bratra Řehoře Nysského a jejich přítele Řehoře Naziánského a tedy nejprve byl součástí zavedené 'ortodoxní' církve té doby, následně se stal opravdu milovaným a respektovaným otcem pouště, žil asketickým životem plně oddaným modlitbě. Díky jeho životu ve světě a v poušti oceňoval jak důležitost teologie a víry, tak i duchovní zkušenosti. Vlastně kombinoval srdce a mysl: 'Jste-li teolog, pak se opravdu modlíte. Modlíte-li se opravdu, pak jste teolog.' Toto jasné spojení mezi teologií a kontemplací se během staletí bohužel ztratilo. Evagrius byl nejen v centru rozvíjejícího se křesťanského teologického dogmatu, ale byl také nedílnou součástí jednoho z největších výkvětů mystiky v pouštním křesťanství pátého století.
Evagrius byl následovníkem Origena (186-251 po Kristu) a plně přijal Origenův výchozí bod: 'Každá duchovní bytost je od přirozenosti Božím chrámem, stvořeným k přijetí Boží slávy.... Každá naše duše obsahuje studnu živé vody. Má v sobě... zakopaný obraz Boha. Právě tuto studnu... nepřátelské síly zablokovaly hlínou... Ale nyní přišel náš Kristus, uvítejme jeho příchod a vykopejme svoje studny... Objevíme v nich živou vodu, vodu o níž Pán říká: 'Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." Jan 7,38)... Neboť on, Slovo Boží, je přítomen, a jeho dílem je odstranění hlíny z duše každého z vás, aby váš pramen volně tryskal. Tento pramen je ve vás a nepochází zvenku, protože 'království Boží je mezi vámi!.' (Lk 17,21)... Obraz nebeského krále je ve vás. Když Bůh na počátku vytvořil lidské bytosti, utvořil je 'ke svému obrazu a podobě' (Gen 1,26) (Origenes - Homilie na Genesis).
Evagrius a jeho přátelé otcové a matky pouště nikdy nepochybovali, že spojení s Božským nemusíme dosahovat – ono formuje naše základní bytí. Jediné, co je s Kristovou pomocí třeba udělat, je vyčistit v sobě studnu živé vody. To, co tuto studnu blokuje, jsou naše neuspořádané pocity: 'Asketický život je duchovní metoda pro čištění afektivní části duše', říká Evagrius. To vysvětluje potřebu jak pozornosti v modlitbě, abychom se otevřeli pobídkám Krista uvnitř, tak i uvědomění/'všímavosti' (mindfulness) vůči počitkům, smyslům, myšlenkám, touhám na povrchu našeho vědomí, které pokud jsou neuspořádané, vytvoří hliněnou ucpávku blokující náš přístup k 'živé vodě'. Během několika následujících týdnů budeme v Evagriově nauce sledovat tyto dva prameny.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda