Kdo jsem?

Kdo jsem?' je otázka, které čelíme v různých dobách našeho života, zvláště tehdy, kdy se náš život náhle dramaticky změní. Zvláště bolestné je to tehdy, když náš pocit sebe sama záležel pouze na jednom aspektu, důležitém pro hodnocení kým jsme a jakou máme hodnotu. Když se staneme neužitečnými, jdeme do důchodu nebo děti opouštějí domov, může to mít ničivý vliv. Ztráta toho, co jsme považovali za svoji úlohu v životě chutná jako když člověku vezmou masku, a on pod ní nic skutečného nemá. Okamžitá změna může pak zapříčinit rozčarování a depresi.

Zapomněli jsme, kým v srdci opravdu jsme. Za koho se považuješ? Ve skutečnosti nevíme, kým jsme. Svoji identitu jsme vybudovali pouze na povrchních a vnějších faktorech. Jsme jako Nasredin v súfijském příběhu. Přišel do banky nechat si vyplatit šek. Když chtěli, aby se identifikoval, vytáhl zrcadlo, podíval se do něj a řekl: 'Ano, v pořádku, to jsem já'.

To, kým si myslíme, že jsme, ovlivňuje naše okolí v raném dětství, a stejně tak i kulturní podmínění a obrazy s ním spojené. Pocit identity hledáme ve všem, co nás obklopuje: reakce druhých, naše kulturní okolí, naše vztahy, naše myšlenky, pocity, a role, jež v životě hrajeme. To vše nám dává jasný pocit kým jsme. Tento jasně definovaný sebeobraz nám poskytuje dojem, že máme věci pod kontrolou a dává nám dojem trvalosti a jistoty. Pokud se týká kulturního ovlivnění, jen když opustíme kulturu a společnost v níž jsme byli vychováni a setkáme se s jinou, uvědomíme si jejich všepronikající vliv na naše myšlení a jednání. Určují to, co považujeme za buď chvályhodné, nebo opovrženíhodné. Dokonce i smysl, který dáváme svému životu je často formován kulturou. Freud nazval tato omezení uvalená podmíněním v rodině a ve společnosti jako 'super-ego'. K rozlomení této državy naší mysli a otevření se jiným výkladům napomáhá pravidelná praxe meditace, kde z ticha a klidu ve svém středu slyšíme hlas svého pravého 'já', jež nám dává náhled a energii zpochybnit tyto předsudky a předpoklady.

Náš obraz sebe sama, obraz o druhých a o světě, v němž žijeme, se však neustále mění a formuje našimi neustále se měnícími myšlenkami a emocemi – a ani ne myšlenkami a emocemi našimi vlastními, ale často myšlenkami a emocemi druhých, které jsme bezmyšlenkovitě přijali za vlastní. Vše, co se nám stává, filtrujeme skrze tuto hustě utkanou síť. Současná neurověda vlastně identifikovala zvláštní část levé strany mozku jako centrum, jež z daných vnímaných faktů vytváří přijatelný, ale nikoli nezbytně pravdivý pocit identity – našeho vestavěného politického poradce.

Pokud byly tyto vtisky pozitivní, máme sebedůvěru a odvahu čelit výzvám života. Pokud ovšem byly negativní, protože nám druzí řekli, že jsme zklamáním, slabí, nedostatečně dobří, cítili jsme se obětí jednání druhých, pak nemáme víru ve své vlastní schopnosti, ať už se nám budoucnost jakkoli snaží ukázat opak. Vlastně mohou být falešné obrazy velmi destruktivní. A navíc, promítnutí jistých špatných obrazů navenek a s nimi spojená energie přitáhne události a lidi, kteří toto vadné mínění jež o sobě máme potvrdí – sebenaplňující se proroctví.

Když si na počátku uvědomíme, nakolik mohou naše podmíněné myšlenky totálně určit život, který žijeme, můžeme pocítit, že nejsme ničím víc, než produktem genetiky a podmínění, jinými slovy výchovy a přirozenosti, a svoboda se jeví jako fata morgána.

Navíc máme volbu nereagovat navyklým způsobem. Vedlejším produktem meditace je vědomí, že jsme čímsi mnohem víc, než si myslíme, že jsme. Zjišťujeme, že 'ego' není vším, čím je naše vědomí. Cítíme, že je pouze vědomým povrchem daleko širšího celku bytí. Když můžeme zaslechnout niterný hlas 'já', spíše než ukecaný povrch 'ega', dává nám to náhledy na kořeny našeho současného jednání. Jakmile si je uvědomíme, jsme o krok blíže k uvolnění pout jež nás svazují. Postoj oddálení od chování 'ega', postoj lehce stranou vytvoří mezeru mezi podnětem a reakcí, mezeru v níž se dá rozhodnout, jak reagovat. Uvědomujeme si skutečnost, že tyto slepé odpovědi byly určeny v jistém čase a na jistém místě, a často už nejsou důležité. To je opravdová svoboda. Můžeme prolomit jejich neúprosnou nevyhnutelnost. Daná šablona může být uvolněna, návykové obranné struktury mohou být odstraněny, a svobodná, tvořivá odpověď je možná.

Kim Nataraja

P.S. Někteří čtenáři mě kontaktovali a ptali se, ze které knihy pocházejí psychologické pohledy o nichž pojednávám. Jsou z mé knihy 'Tanec se stínem' vydané v Medio Media.