Je meditace opravdu součástí křesťanské tradice?
Jednou z otázek, které mi poslední dobou přistály na stole přes webovou stránku, byla otázka člověka přitahovaného meditací a naukou Johna Maina a Laurence Freemana. Ten člověk věděl, že John Main nalezl tento způsob modlitby ve spisech Jana Kasiána ve 4. století a přijal skutečnost, že pouštní mniši meditovali. Nemohl ovšem najít žádný důkaz pro tento způsob modlitby v Písmu, které po mnoho let miloval a studoval.
Má pravdu v tom, že v Písmu není pasáž jasně dokazující, že meditace praktikovaná v poušti byla také způsobem modlitby užívaným učedníky. Otcové a matky z pouště, kteří odešli do pouště – podobně jako Ježíš – hledajíce ticho a samotu, založili svůj způsob života a modlitby na jeho příkladu a nauce. Neudělali by ve svém životě a modlitbě nic, pokud to nebyla součást Ježíšovy nauky. Tradice, nikoli individualismus, byla důležitým aspektem života v těchto raných staletích. Všechny podstatné prvky kontemplativní modlitby, k nimž meditace vede, nacházíme zdůrazněny v Písmu: samota, ticho, klid, bdělost, opakování modlitby nebo modlitební věty s věrnou, pečlivou pozorností, zanechávání všech ostatních myšlenek za sebou a zůstávání v přítomném okamžiku, uvádějí do niternosti a zážitku jednoty. (Viz str 202-204 v knize Ježíš, niterný učitel).
Tyto důrazy také nacházíme ve stručné radě Johna Maina: 'Posaď se. Seď tiše a vzpřímeně. Lehce zavři oči. Seď uvolněně ale bděle. Tiše začni uvnitř říkat jediné slovo. Doporučujeme modlitební větu Maranatha. Během vyslovování jí naslouchej, jemně, ale stále. Nepřemýšlej, ani si nepředstavuj nic duchovního nebo jiného. Pokud přicházejí myšlenky a obrazy, jsou to během meditace roztržitosti, neustále se tedy vracej k jednoduchému říkání slova. Medituj dvacet až třicet minut každé ráno a večer.'
Když byl Ježíš svými učedníky dotázán, jak se mají modlit, naučil je to, co dnes nazýváme 'Otče náš'. V původní aramejštině, v Ježíšově době běžném jazyce středního východu, jak uvádí Laurence Freeman, „ je tato modlitba sbírkou krátkých, rytmických vět. Věty se učily zpaměti a opakovaly se často a vnitřně.“ (str 201)
Verze, kterou máme dnes, je překladem z mluvené aramejštiny do řečtiny, pak do latiny a nakonec do angličtiny. Tato série překladů způsobila ztrátu rytmu a bohatství významu původní aramejštiny. Přesto je recitace této modlitby s plnou pozorností velmi účinná. „Modlit se Otčenáš vyžaduje více než mechanické opakování nebo zpívání. Vyžaduje to všímavost....vyžaduje to pozornost během věrného opakování, vedoucí ke klidu a náhledu.“ (str 202) Pozornost je nejdůležitější vlastností modlitby: „nastavení, v němž Ježíš učil tuto formuli... podtrhuje pozornost jako nejdůležitější vlastnost modlitby.“
Laurence Freeman zdůrazňuje, že v šesté kapitole Matoušova evangelia „(Ježíšova) nauka destiluje podstatné prvky meditace. V první řadě zdůrazňuje, jak musí být modlitba zakořeněna v upřímnosti pravého Já, spíše než v uvědomování si ega: 'Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.' Mt 6,1 … (Pak) doporučuje samotu a niternost, tichou intimitu a skryté tajemství modlitby: 'Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.' Mt 6,6 (str 202).
Tento výrok byl pro mě vždy hádankou, protože jsem věděl, že v Ježíšově době mít vlastní místnost bylo čímsi, co měli jen velmi bohatí lidé. Pak čtu vysvětlení Jana Kasiána: 'Modlíme se ve své místnosti, když úplně stáhneme svoje srdce z ruchu každé myšlenky a starosti a otevřeme svoje modlitby v tajnosti, takříkajíc intimně. Modlíme se se zavřenými dveřmi, když s uzavřenými rty a v naprostém tichu se modlíme ke zkoumateli nikoli hlasů, ale srdcí' a to vše dávalo smysl jako popis meditace, kontemplativní modlitby.
Když opakujeme Pánovu modlitbu, užíváme mnoha slov, a přesto je účinná. Na jiném místě Ježíš zdůrazňuje úsporu slov při modlitbě: 'Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.' Mt 6,7-8 Od Kasiána víme, že pouštní poustevníci následovali tuto radu a jako ohnisko používali větu z Písma, kterou nazval 'formula'. John Main to ještě více zjednodušil a zvolil za modlitební slovo 'Maranatha' – což je jedna z prvních křesťanských modliteb a nevede do myšlenek přes asociace.
Ještě důležitější než všechna slova o kontemplativní modlitbě, je skutečné nasazení v praktikování a následná transformace: „Pokud modlitba.... modlícího se neproměňuje… pak chybí cosi podstatného.“ (str 205)
Kim Nataraja