Zelený čtvrtek

Vzpomínám si docela živě na okamžik, kdy jsem si začal uvědomovat jídlo. Přítel říkal jaké dobré jídlo máme nebo snad vzpomínal na dobrá jídla z minulosti a já jen poznamenal, že jsem se nikdy nezajímal o to, co jím. (To bylo už dávno). Podíval se na mě s údivem. Možná proto, že židovské společné jídlo a jeho příprava (aby bylo výživné a aby potěšilo lidi u stolu), bylo pro něj posvátné. Pro mě to byl jeden z těch okamžiků, kdy uvidíte něco, co jste dřív neviděli. Objev.

Do toho okamžiku jsem byl spíše jako filosof Schopenhauer, který řekl své paní domácí, že si nikdy neuvědomoval to, co jí, až do okamžiku, kdy dostával každý den to samé. Nechtěl se rozptylovat od myšlení něčím tak banálním, jako je jídlo.

Něco podobného se mi stalo co se týče eucharistie, jejíž základem je židovský beránek, kterého si dnes připomínáme. Vidět, jak to John Main oslavoval s úctou a hloubkou a také následné objevení světla vrženého do mého vnitřního světa skrze meditaci mě umožnilo si uvědomit (se smyslem pro objevování toho, co už jsem znal, ale nikdy nepochopil), že to opravdu bylo jídlo, ze kterého se těšili a které brali vážně.

Pak jsem uviděl skrze čtení velkou úctu a vděčnou radost, jakou cítili první křesťané vůči eucharistii. Pomalu mi došlo, že jak meditace, tak i eucharistie jsou o té stejné přítomnosti, projevující se různými způsoby. To, co působí jejich skutečnost, je jejich vzájemné působení. Není nic víc destruktivnějšího než rozptýlení. Je to něco jako sedět u jídla s ostatními, kteří se neustále a nenápadně dívají na svůj telefon a píší smsky. To je to, co pravděpodobně dělal Jidáš u Poslední večeře.

Proto je Ježíš šokoval a probudil tím, že jim umyl nohy. Eucharistie nás přivádí přímo ke zdroji s tímto duchem pokory. Tímto způsobem dává Ježíš sám sebe bez výhrad. On si nehraje na důležitého. Nic není důležitější, než si nehrát na důležitého. Pak jsme prudkým otevřením vnitřních dveří lásky zaplaveni pocitem objevu. Uvidíme to, co tu vždy bylo, ale co jsme nechápali.

Že společenství je o tom, být znovu a znovu přijímán za člena.