Středa pátého týdne doby postní

Dnes se hodně mluví o štěstí. Je pravdou, že často, v prvním světě, platíme vysokou cenu za náš blahobyt, vysokou úroveň komfortu a pohodlí, a často i štěstí a klid mysli je součástí této ceny.

Často cítím smutek kvůli studentům, jejichž životy se zdají být rychle zkažené stresem, úzkostmi, záchvaty paniky a nespavostí, na jejich cestě za úspěchem. Čas, kdy se člověk věnoval vědě ve svém volném čase, kdy měl čas číst pro potěšení a zkoumat nějaké vlastní běžné problémy a otázky týkající se života a identity, se zdají být dávno pryč. Akademická úroveň se stala řízenou a studenti se ženou spíš za titulem než za vzděláním. Náš nedávný meditační seminář o vědě řešil tuto znepokojivou otázku naší moderní kultury.

Pak není žádným překvapením, že kde je mezera, objeví se produkt, který by ji zaplnil. Štěstí je nyní často prezentováno jako komodita, kterou lze získat tím, že absolvujeme určitý kurz, že koupíme určité zařízení, že podnikneme výlet na Everest nebo že zaplatíme předplatné dalších kabelových stanic. Sekce životního stylu v novinách nás přeplňují radami expertů a také spotřebitelskou spiritualitou, jak ze života vytěžit co nejvíce. Nabízejí záviděníhodné vzory, jejichž drahé úsměvy nás lákají k napodobování.

Někdy dokonce i ubohé křesťanství, ač s menším kouzlem, ale s velkou vážností, naznačuje, že věřit tomuto, vzdát se tamtoho, a samozřejmě chodit do kostela, je odpovědí na otázku, jak být šťastný. Často může jít o lepší produkt, ale většinou je tu marketing proto, že je ten produkt tak špatný. Ve světě půvabných sloganů a vysokých standardů médií, ale církev vyniká minimálně tím, že je odlišná.

Všiml jsem si, jak lidé vzhlédnou, když je jim řečeno, že meditace neřeší jejich problémy. Pokud máte dluhy v okamžiku, kdy sedáte k meditaci, budete je mít i po meditaci. Možná že letmo zahlédli jiný důvod, pro konání něčeho jiného, než ten, o kterém se přesvědčili, že je jim vlastní. Obvyklým důvodem je vlastní zájem a seberealizace.

Jak můžeme prodat nadčasovou pravdu, že štěstí přichází k těm, kteří rozšiřují své vědomí za hranice ega, a ne k těm, kteří ego nafukují? Nafouknuté ego snažící se o štěstí je nejsmutnějším osudem ze všech. Jak si připomenout to, co je zřejmé, že štěstí přichází k těm, kteří se zajímají o blaho druhých?

Možná některé z šikovných prostředků, které jsme zkoušeli během doby postní, zostřili toto vnímání v nás. Pokud ano, tak nás také pomohli připravit na to, co přijde v následujících dnech, v posvátném zápase liturgického období – budou nás učit o tajemství štěstí.