Soren Kierkegaard myslel, že přijde kritický okamžik v životě, kdy „pointou bude stále více chápat, že je tu něco, co nelze pochopit.“
Pár století před ním, Oblak nevědění (zhušťující křesťanskou mystickou tradici) říká, že „láskou ho můžeme poznat, myslí nikoli“. To je zřejmě těžko uchopitelné pro mnoho západních, levou hemisférou smýšlejících, lidí. Přesto nás život neustále představuje vstupním bodům k tajemstvím, kde se naše náčrty, modely skutečnosti, ideologie a vysvětlení věcí jednoduše hroutí před realitou, které čelíme.
Toto setkání s tajemstvím skutečnosti je také střetnutím s nevyhnutelnou skutečností tajemství. Naše běžná mysl váhá a nedokáže spočítat některé věci. Ale nemůže popřít, že tyto věci existují a že jsou mocnými silami transformace.
Smrt někoho, koho milujeme, zamilování se, prožívání zklamání či průlom v kreativním myšlení; to vše může spustit řetěz událostí, který vyžaduje naše opravdové pochopení toho, že některé věci nemohou být pochopeny, pouze poznány, uvažovány a respektovány.
V těchto posledních postních dnech bychom se měli připravit na portál tajemství obsažených v událostech znovu-volání a připomínaných během Svatého týdne. Čím lépe připraveni budeme pro uchopení toho, co nelze jednoduše pochopit, tím zásadnější budou (tento rok) tyto události pro nás. K připravě je v této fázi nutné nepodnikat nic nového, ale dělat co jsme dělali nebo to činit s novým odhodláním.