John Main: Čas a skutečnost

Z knihy Johna Maina OSB, DVEŘE DO TICHA /DOOR TO SILENCE/, nepublikovaného přepisu hovorů o meditaci, ed. Laurence Freeman, s. 35 
Láska nás učí pravdě o vztahu mezi časem a věčností.

Zkušenost modlitby je vstupem do věčnosti Boha – v okamžiku Nyní. 
V meditaci se stáváme právě nyní živými Kristovým životem. Jsme životem Krista oživeni. Zjišťujeme, že věčnost není záležitostí času, ale je to cosi plně přítomného. 
Minulost, přítomnost a budoucnost jsou vtaženy do středobodu přítomného okamžiku nyní. Je důležité jasně chápat vztah času a věčnosti. Meditace vede ke zkušenosti tak hlubokého zasazení do přítomného okamžiku, že pronikneme závojem času. 
V modlitbě plným sjednocením s Kristem v přítomném okamžiku překračujeme hranice své vlastní oddělenosti. Víme z naší životní zkušenosti, že něco podobného zažíváme, když jsme sjednoceni s člověkem, kterého milujeme. 
Překročením sebe sama v této lásce se poznáváme zcela jinak, v širší souvislosti lásky druhého člověka k nám a své lásky k němu. 
V modlitbě překračujeme vlastní omezení a vstupujeme do zkušenosti Kristovy lásky k nám. Toto je jeho milost, dar, který nám dává a který s námi touží sdílet..... 
Když člověk řekne, že toto je možné zažít, zní to jako projev arogance – nebo jako metafyzický výmysl. A bylo by tomu tak, nebýt toho, že nás k tomu Kristus již nyní vybízí – v tomto životě, který žijeme, ne v budoucnosti, ale nyní. 
Učíme-li se plně žít, poznáváme, že je třeba se neustále vyvíjet. Pozvání k životu znamená růst, vyvíjet se a zrát. A ke zralosti patří také rostoucí schopnost být plně v přítomném okamžiku. 
Se stále hlubším klidem. Ve stále větší lásce. Proto je tak důležité meditovat každý den, poctivě a věrně, každé ráno a každý večer. A to se právě učíme.