Tradice a praxe křesťanské meditace (3)
Laurence Freeman pokračuje: „V druhé polovině minulého století vrátily Kasiánovy 'Konference' Johna Maina k praxi meditace v křesťanské tradici. Tu nejdříve objevil jako mladík na Východě. Kasiánovy dvě konference o modlitbě se posunuly od všeobecného přehledu teologie modlitby ke zvláštnímu doporučení jak žít život v nejradikálnější hlubině. V deváté konferenci popisuje spektrum modlitby – její mnohé výrazy – ale ukazuje, jak všechny tyto formy spoluvytvářejí 'modlitbu ohně', mystickou zkušenost jednoty s modlitbou Ježíše samotného. Tato teologie je v srdci křesťanské meditace. John Main poznal, že se v meditaci posunujeme nad egoistické, sebestředné zaměření na 'svoji modlitbu' do prožívaného pochopení, že je křesťanská modlitba zaměřena k Ježíšově modlitbě. 'Nevíme jak se modlit, ale Duch se modlí v nás.'
V desáté konferenci popisuje Kasián monologistickou modlitbu (modlitbu jednoho slova),jež se stala základem Ježíšovy modlitby pravoslavné církve. Z důvodů, které by se zde musely příliš dlouho rozebírat, ztratila západní církev kontakt s touhle jednoduchou metodou, jež pro pravoslavné byla a zůstává jejich prubířským kamenem živé víry. Kasián, jehož obě církve uznávají jako svatého, popisuje formuli nebo mantru jako cestu k prvnímu blahoslavenství. „Zřeknutím se všeho bohatství myšlenek a představivosti,“ docházíme přímo k té chudobě ducha, jež je podmínkou pro náš vstup do Božího království – království nebo zkušenosti Boha, o němž Ježíš říká, že je mezi námi a v nás. Kasián pokračuje popisem různých stavů mysli, skrze něž budeme vedeni a se kterými někdy musíme bojovat, když se vracíme ke slovu ve víře a lásce. Celá křesťanská mystická tradice se svými nejrůznějšími školami a velkými učiteli může být považována za rozpracování tohoto základního poznatku. Kasián končí tvrzením, že jeho vlastní praxe meditace nebyla tak jednoduchá, jak si myslel, ale že jej vedla ke čtení Písma novýma očima, jakoby je sám psal. Nakonec tvrdí, že právě ona jednoduchost této modlitby srdce ji činí všeobecnou. Není to modlitba pouze pro vzdělané, ale pro všechny. A dnes bychom mohli dodat – a tahle konference to potvrdí – že je také pro lidi všech věků.
Tisíc let poté se ukazuje tatáž tradice v rozkvětu anglické mystické tradice 14. století. Oblak nevědění byl napsán pro vybrané čtenáře, ale stal se poté jedním z nejvlivnějších a nejpopulárnějších děl kontemplativní modlitby v této tradici. Učení o 'jednom slovíčku' a 'odložení myšlenek' je v přímé linii se spiritualitou pouště a naukou Johna Maina. Tradice se podobně jako nauka rozvíjí – můžeme sledovat, jak tahle tradice modlitby zůstává v podstatě stálou, ale držela krok s rozvíjející se myslí církve. Meditace se dnes stala demokratickou. Nikdo z ní není vyloučen a její praxe potvrzuje univerzalitu evangelia a víry v Ježíše. (Laurence Freeman OSB)
Kim Nataraja