Sjednocené vědomí: Jednota v mysli a srdci

Vydáno: 27/11/2021

Světové spol. pro křesťanskou meditaci (WCCM) si vybralo pro rok 2022 téma „Sjednocené vědomí“ (ang. Unified Consciousness). Abychom zdůraznili, že se nejedná o abstraktní ideu, vysvětlujeme název tématu spojením „jednota v mysli a srdci“ (ang. One Mind, One heart).

Lidstvo vždy silně strádalo, ale dnes čelíme velké tísni a nahlížíme své chyby bezprecedentního rozsahu. Nejnebezpečnější je, že jsme se oddělili od důležitých zdrojů kontemplativních tradic, které nám v minulosti vždy pomáhaly. Technologie a povrchní pídění se po materialistickém uspokojení nám brání vidět život jako hledání, jako cestu domů.

Symbol odchodu a návratu je vlastní všem tradicím moudrosti. Nacházíme jej v mnoha našich vyprávěních a snech. Dává smysl životním hádankám. Bez smyslu pro konečný účel se utrpení a nejistoty života stávají nesnesitelnými. Život je cesta a mnohdy se může jevit jako cyklická zkušenost. Na svět přicházíme nazí a beze všeho, a takto jej také opouštíme. Dětství a stáří zrcadlí jedno druhé. Jak by dospělý potomek pečující o nemocné rodiče mohl toto necítit? Takováto témata a vzorce se opakovaně vyskytují po celý život z důvodů kojenecké ale i prenatální podmíněnosti. Ale není to pouze cyklické opakování, protože se vyskytuje v čase a existuje v něm přerušení, které nazýváme smrt. V životním symbolu hledání se dotazujeme na něco a hledáme něco, co známe a zároveň neznáme. Hledající poutník opouští svět, který zná a nazývá domovem, ale který pro něj není dostatečný. Takže – stejně jako Abraháma, otce tří tradic víry, nebo Gilgameše, hrdiny prvního zaznamenaného vyprávění, rytíře hledající svatý Grál nebo i dokonce jako Marnotratného syna – nás do hledání jednoty, která jediná nás může učinit celistvými, vysílá naše nespokojenost a rozdělení. Nakonec se opět vracíme domů se sebepoznáním a s životní perspektivou, které možná neodpovídají na všechny naše otázky, ale přinášejí nám mír a moudrost.

Sjednocené vědomí je naším původním domovem, naším zdrojem bytí, naším hledáním a naším opravdovým domovem. Jsme „božími dětmi“, protože vše, co existuje, je sebevyjádřením Boha: stvořením. Stýská se nám po tom přesto, že je to všude kolem nás. Nevyhnutelná touha po Bohu a hlad po celistvosti ukazují, že všechny náhrady jsou falešné. Nikam nemusíme chodit, ale měli bychom udělat další krok, a život nám vždy poskytne nezbytné podmínky pro to, abychom se probudili.

A tak hledání v rozhodujících bodech probíhá v tichu a návrat domů je objetím. Vlastně nezáleží na tom, jestli to nazýváme Bohem nebo ne, protože jde o základní vědomí smyslu každé lidské cesty a na této cestě vidíme, jak je každé pojetí omezené. Ať už pod jakýmkoliv názvem, jde o výzvu k vědomému přijetí, které je nutné pro dobrý život a pro to, abychom se naučili interpretovat a integrovat naše zkušenosti z odloučení i ze vztahu, z lásky i z rozdělení. Naše touha po domově, která nás může, pokud ji nerozeznáme, zavést do iluze, je zároveň naší nepotlačitelnou nadějí.

Stejně jako je Bůh za hranicí našich myšlenek a jazyka, nemůžeme ani definovat sjednocené vědomí. Ale můžeme je zakusit, když jsme například zasaženi a proměňováni láskou, krásou a pravdou. Mohou to zažívat děti, a to i po delší dobu, což vysvětluje, proč Ježíš jejich stav vědomí považuje za nezbytný předpoklad vstupu do Božího království. Jak stárneme, tak se zdá, že tato období se zkracují nebo mizí. Když jsme v depresi nebo pod vlivem naší temné stránky, můžeme se cítit od sjednoceného vědomí zcela odloučeni a dokonce popírat, že taková prostá jednota srdce a mysli vůbec existuje. Začátek snahy o seriózní duchovní praxi, jakou je například meditace, signalizuje, že to s námi není až tak beznadějné, když jsme ochotni opět být „jako malé dítě“ a věřit moudrosti tradice nebo nezištnému učiteli.

Cesta meditace je hledáním tohoto sjednoceného vědomí, našeho domova, našeho pravého já, naší původní přirozenosti. Je spojena s naší cestou k Bohu, proto jde o více než o intelektuální úsilí nebo o formalizovanou věrouku. Bez praxe ticha a klidu se z našich intelektů mohou stát nebezpeční a nedůvěryhodní průvodci. Stačí se podívat na to, co jsme udělali s nukleární energií a sociálními médii. Při meditaci však vidíme samotný každodenní život jako hledání a každá jeho epizoda, každé setkání se stává dobrodružstvím. Utrpení a radost, které se zdají býti protipóly, se začínají usmiřovat. Meditace je cestou míru, který nám pomáhá chápat, že lidskou porušenost a rozdělení lidí je možné napravit. Vlastně zjišťujeme, že uzdravení není pouze nějakou první pomocí, ale že je nezbytnou součástí tohoto hledání. Rodíme se, abychom se uzdravili.

V každé lidské bytosti odráží stav sjednoceného vědomí naši podobnost Bohu a schopnost sjednocení s Bohem ve smyslu Ježíšovy prorocké modlitby při Poslední večeři. Modlil se slovy „ať jsou všichni jedno“, jako On a jeho Otec jsou jedno. Jejich jednota se nám ukazuje jako Duch svatý. Existuje pouze jedna Jednota a všechna její zahlédnutí jsou krátkými setkáními s ní. Samozřejmě Trojice, tři v jednom, je pouhým modelem Boha, ale nemáme jiný model, který by více odhaloval propojení lidského a božského vědomí. Během tance lidské existence se můžeme poznat v proudícím božském dynamizmu třech osob, které jsou Jedno. Pokud tomuto citově porozumíme, jak nám k tomu meditace pomáhá, oceníme i jiné modely reality, ať už pocházejí z moudrosti původních obyvatel nebo z jiných hlavních světových náboženstvích. Trojice se může stát modelem pro mezináboženský dialog budoucnosti – pokud se ji naučíme vnímat s radikální jednoduchostí.

Kontemplativci – v konpemplativce nás proměňuje cesta meditace sjednocením mysli a srdce – přispívají světu pomocí služby lásky konané se soucitem a s praktickou moudrostí. Mohou vstupovat do rozdělené situace – do rodinné hádky, do znepřátelení v pracovním týmu, do konference o klimatu, která se propadne na úroveň pokerové hry – a stát se součástí dialogu, aniž by zvyšovali existující rozdělení. Pokud pouze straníme jedné straně, zvyšujeme polarizaci. Pokud jsme na té správné straně, nacházíme se ve sjednoceném vědomí a můžeme usmiřovat a uzdravovat. To ale nelze přičíst jednotlivému kontemplativci, ale samotnému sjednocujícímu vědomí: Duchu. V průběhu roku bude Vedoucí rada (Guiding borad) s národními koordinátory navrhovat způsoby využití série přednášek významných kontemplativních myslitelů jako podnětů pro schůzky meditujících a jejich zamyšlení nad významem meditace pro náš svět. Takovéto prohlubování našich osobních cest zvyšuje jednotu celku. Jeho svatost Dalajláma zahájí 1. prosince v Bonnevaux téma tohoto roku při online setkání, v průběhu kterého také požehná Bonnevaux a WCCM při příležitosti 30. narozenin komunity. První přednáška série se uskuteční 18. ledna 2022 (https://wccm.org/programme/unified-consciousness/)

Laurence Freeman