Za hranice vědomí 'ego'

Vydáno: 3/12/2017

Zatímco Freud jako neurovědec vnímal psychologii člověka mechanisticky a neuro-chemicky, C.G. Jung v knize 'Moderní člověk hledá duši' napsal: "Mezi všemi mými pacienty ve druhé polovině života, to je nad 35 let nebyl ani jeden, který by v posledku neměl problém s nalezením náboženského výhledu na život." Když vezmeme do úvahy, že zabere nějaký čas, než jsou neurózy natolik ochromující, aby člověk hledá léčbu, toto vědomí nedostatku duchovních hodnot může začít v životě mnohem dříve a jeho prohlášení může být pro mnohé z nás pravdivé. Cosi hluboko uvnitř, přitažlivost hlubšího já, působí naše hledání opravdového významu za každodenní skutečností, hledání vnitřní svobody, jež nám pomáhá vést 'život ve vší jeho plnosti'.

 

Jung mluvil o náboženském výhledu kvůli době ve které žil, my bychom to dnes nazvali duchovním hladem. Tento hlad je často nasycen uvnitř vytvořeného rámce náboženství, ovšem naše rané náboženské zážitky mohou být překážkou a způsobí náš odvrat od vlastních křesťanských kořenů. Potřebnou duchovnost hledáme kdesi jinde, protože se nám nezdá, že bychom ji nacházeli v církvi. Organizované náboženství - zvláště jeho fundamentalistický prvek - je vnímán jako lék na existenciální nejistotu a pochybnost v těchto chaotických časech. Růst fundamentalistických hnutí ve všech náboženstvích ukazuje tuto potřebu. Lidé nacházejí útěchu v tom, že se jim řekne čemu věřit a co dělat, a v tom, že nemusejí čelit obtížím osobní odpovědnosti a volby.

 

Naším prvním krokem je přijmout, že žijeme jak v materiální, tak i v duchovní skutečnosti. V první polovině svého života potřebujeme rozvinout 'ego', svůj sebezáchovný instinkt. Silný smysl pro já, zdravé a vyvážené ego, je nezbytné pro zralé a realistické zacházení se světem vnějším i vnitřním. Často může tento vývoj našeho 'ego' kráčet ruku v ruce se vzrůstajícím uvědoměním duchovního 'já'. Tato touha jít za hranice nevychází z 'ego', to naopak silně tomuto tažení odporuje. Přitahující silou je hlubší stránka našeho vědomí. Přijetí rozdílných úrovní vědomí je nezbytným bodem obratu. V knize 'Psychologie a alchymie' konstatuje Jung: "Předpoklad, že lidská psýché obsahuje vrstvy ležící pod vědomím asi nevzbudí vážný odpor. Ovšem to, že by mohly existovat také vrstvy ležící nad vědomím, se jeví jako domněnka hraničící s velezradou proti lidské přirozenosti." Americký psycholog William James v knize 'Druhy náboženské zkušenosti' také zdůraznil: "Naše normální bdělé vědomí je pouze jedním zvláštním typem vědomí, zatímco vše kolem je odděleno tenoulinkou clonou, za níž leží potenciální formy vědomí naprosto odlišného."

 

Ukazuje se, že prosté uznání existence těchto různých úrovní vědomí otevírá dveře proměně vědomí od úzkého věznícího 'ego' k širšímu a všezahrnujícímu. Pak se cítíme volání k následování pohnutky hledět nad rámec přežití ke smyslu: "Měli jsme zážitek, ale minuli jsme smysl a přístup ke smyslu obnovuje zážitek v jiné podobě." (T.S. Eliot 'Čtyři kvartety').

 

Přitažlivá síla, která nás vede k hledání pravého smyslu a účelu našeho života, nás nejprve vede k sestupu do hlubiny našeho osobního nevědomí, ke všemu, co je tam potlačeno, ať dobrého či špatného. Následně jsme vedeni s pomocí pohledů naplněných milostí k hlubšímu uvědomění, jež přináší uzdravení a pomáhá nám tvořivě se povznést k výšinám nadosobního uvědomění ve vší celistvosti. Jak říká Jung: "Abychom mohli povstat, musíme nejprve sestoupit." Tatáž pohnutka jež působí pocit nespokojenosti, umožňuje začlenění, uzdravení. Jung tvrdil, že naší největší pohnutkou je dosažení psychologické celistvosti a integrace skrze "syntézu vědomých a nevědomých prvků v osobnosti", abychom podle Ježíšových slov "měli život a měli ho v celé jeho plnosti".

 

Když se na své cestě setkáváme s obtížemi, nikdy nesmíme ztratit ze zřetele skutečnost, že spojení s vlastní duchovní stránkou, jež vede k celistvosti a začlenění, je naším rodným právem. Nejenže to tak pomůže nám, ale když se měníme, jsme uzdraveni a integrováni, mění se i náš přístup ke druhým lidem: "Získej vnitřní pokoj a tisíce kolem tebe naleznou spásu," říkal sv. Serafim ze Sarova.

 

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda

Upraveno z knihy V tanci s vlastním stínem