Myšlenky, myšlenky a ještě jednou myšlenky

Co dělat se všemi těmi myšlenkami které se do nás tlačí, když toužíme po vnitřním klidu? Na mysl vstupuje obraz: Pamatuji se jak jsem před léty slyšela o reklamě na meditaci. Na plakátu byl obrázek indického guru stojícího v typickém oděvu a vzezření na surfovacím prkně, dokonale vyvážený, jezdící na vlnách. Pod ním byla věta: Nemůžeš zastavit vlny, ale můžeš se naučit surfovat!

Nelze myšlenky potlačit, ani se jich zbavit – prostě tady budou jako ty vlny. Je třeba je přijmout jako nevyhnutelnou součást sebe sama a prostě po nich zkušeně jezdit. V křesťanské meditaci je naším surfovacím prknem mantra. Někdy se myšlenky uklidní, mysl je tichá, pokojně na svém surfovacím prkně spočíváme. Jindy kolem víří tolik bzučících myšlenek, že neustále mantru ztrácíme. A přece je třeba vytrvat. Pokaždé, když ze surfovacího prkna spadneme, se na ně prostě musíme vrátit.

Tradice podtrhuje nevyhnutelnost myšlenek: „K abba Poimenovi přišel bratr a řekl: ‚Do mé mysli přichází mnoho rozptylujících myšlenek a ohrožují mě.‘ Stařec jej vyvedl ven a říká: ‚Rozepni si oblečení u krku a nachytej do něj vítr.‘ On ale odpověděl: ‚To nejde.‘ A tak mu stařec řekl: ‚Jako nejde chytit vítr, stejně tak nemůžeš zabránit rušivým myšlenkám, aby vstupovaly do tvé hlavy.“ (Výroky pouštních otců)

Když tě myšlenky neustále vyrušují a odvádějí tě od mantry, prostě je pojmenuj: práce, nákupy, přátelé atd, nebo prostě ‚myšlenky‘ a jemně se vrať ke své mantře. Neposuzuj se ani nekritizuj, spřátel se se součástí sebe sama, jíž jsou tvoje myšlenky. Je to způsob, jak se naučit přijmout sebe sama se všemi svými starostmi. Tvoje myšlenky se pomalu utiší, nebudou tak dotěrné a po návratu k mantře, si uvědomíme mezeru mezi myšlenkami umožňující mantře, aby zněla nepřerušeně. Přijetí svých myšlenek jako naší přirozené součásti nám umožní lépe přijímat způsob, jakým věci existují v našem obyčejném životě. Učíme se přijímat život tak, jak je a ne tak, jak bychom jej chtěli mít.

Dech je mostem mezi tělem a myslí. Víme, že když jsme ve stresu nebo rozrušeni, náš dech je povrchní a rychlý. Když tělo odpočívá, dech se zpomaluje a mysl se utišuje. Když tedy pracujeme na zklidnění nejen svého těla, ale i svého dechu, utišujeme i svoji mysl. Zaměření na vlastní dech je nejlepší mě známou cestou k opuštění vnějšího světa a obrácení se dovnitř. Prostě zaměř svou pozornost na dech vstupující do nosních dírek. Pociťuj jak přichází chladný a pociťuj jak vychází teplý: prostě se zaměř na pocity kolem nosních dírek. Neměň svůj dech, jen jej pociťuj jak vchází chladný a vychází teplý. Prostě dýchej. Toto dechové cvičení je velmi užitečné jako příprava na meditaci. Jakmile se tvůj dech uklidní, zaměř pozornost na svoji mantru. Můžeš zjistit, že je užitečné spojit svou mantru s rytmem tvého dechu, nechat svou mantru vznášet se na dechu. To může pomoci zakořenit mantru ve tvém bytí. Pokud to vyrušuje nebo představuje obtíže, prostě  svůj dech uvolni. Věnuj celou svoji pozornost mantře a přijímej to, co se děje s vyrovnaností. Stojí to za to: vnitřní ticho vytváří uvědomění a vycentrování, které nám v každodenním životě chybí.

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda