TŘETÍ TÝDEN ADVENTU, Lukáš 3:10-18

„Přichází někdo, kdo vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“

„Co máme dělat?“ ptaly se zástupy Jana. „Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“ Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. „Mistře,“ ptali se ho, „co máme dělat?“ „Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“ odpověděl jim. „A co máme dělat my?“ ptali se vojáci. „Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte,“ odpověděl jim. „Spokojte se se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.

Svět, do kterého se Ježíš narodil, byl vlivem institucionální nespravedlnosti stejně neuspokojivý a špatně fungující, jako kterýkoliv jiný. Optimistických dob neomezeného doufání nebylo mnoho a netrvaly dlouho. Volba takového Kennedyho nebo Obamy, pád Berlínské zdi, opojné dny politické revoluce inspirované ideály nebo období krátce po válce, svatební dny a nové začátky jsou příležitostí uvěřit v nemožné a zapomenout, že všechny dřívější podobné naděje byly zklamány. Lístky do loterie si kupují chudí.

Sociální hříchy – například ty, které jsme vnesli do našich ekonomických systémů, které posílají ceny za luxusní bydlení do závratných výšek, zatímco stále větší počet rodin, dokonce i v majetnějších třídách, má problémy platit výdaje za bydlení a výživu – vysávají ducha a oslabují vůli. V podobné beznaději přicházeli lidé za Janem s prostou otázkou „co máme dělat?“

Jan Křtitel je sám Adventem, který činorodě čeká na Mesiáše. V odpovědi na otázku lidí, kteří přišli do pouště, aby ho slyšeli, se stavěl proti sociálním hříchům své doby, které tížily životy lidí a jejich duše. Lidé uvažovali, zda by on mohl být tím spasitelem, který napraví všechny nepravosti a znovu nastolí spravedlivý řád. Mesiáše vždy hledají nešťastní.

Tím ale není, dokonce není ani sociálním revolucionářem. Jan říká výběrčím daní, aby nevyžadovali víc, než co mají nařízeno, a vojákům, aby nezneužívali svou moc k vydírání a zastrašování. Kolika společnostem s rozšířenou korupcí v politice, soudnictví a policii, by dnes toto nemohl říct? Jedná se o úplně minimální požadavky na sociální spravedlnost. A ty nelze oddělovat od duchovní dimenze – jak pochopil svatý Oscar Romero. Stejně tak nemůžeme nakreslit červenou čáru mezi naši meditací a způsobem života, kterým žijeme, tím jak hlasujeme ve volbách, jak utrácíme náš disponibilní příjem a jak se stavíme ke každodenním problémům.

Jednou jsem vedl ústraní pořádané na Filipínách pro kněze z velmi chudé a odlehlé části země. Seminář, ve kterém jsme se sešli, byl tak nuzný jako mnohé obydlí lidí i jako kněží, kteří lidem sloužili. Vzpomínám si, že dřez v mé místnosti upadl, jakmile jsem se ho dotknul, a já jsem se cítil špatně, že jim tím ještě přidělávám výdaje. Když jsem jednotlivě mluvil s kněžími, uvědomil jsem si, jakými opravdovými služebníky lidí jsou, protože se starají o jejich materiální práva a potřeby, protože brání jejich důstojnost, i proto, že podporují jejich náboženské a duchovní životy.

Při své návštěvě Venezuely jsem potkal inteligentního mladého podnikatele. Často cestoval do Spojených států, aby dojednal dovoz luxusního zboží pro zákazníky doma, kteří na to měli. I tehdy se mnozí lidé těžce protloukali a potupně usilovali o holé nezbytnosti. Co mě ale zneklidnilo více, byla jeho slepá neochota vůbec diskutovat o sociální situaci a politice. Jednalo se o „veřejnou“ sféru a on měl dost práce ve svém „privátním“ světě. Když jsem na něj zatlačil, ospravedlňoval svůj postoj tím, že prohlásil o politicích „všichni jsou stejní“. Šlo o špatně zastíranou logiku džungle.

Když se nakonec Ježíš objevuje na scéně, je - stejně jako Jan - prorokem, který ostře kritizuje nespravedlnost a brání bezbranné lidi zanícené pro spravedlnost. A to byl možná skutečný důvod jeho pádu, více než jeho skutečně revoluční duchovní odhalení. Ale bude více než prorokem. Jeho učení ukáže lidstvu radikálně nový společenský systém založený na přítomnosti Boha ve všem. Toto uspořádání vnitřního a vnějšího světa, uvádějící do souladu politiku a mystiku, nazývá Královstvím. Zaslechnout toto, tomu naslouchat, čekat, modlit se a zůstat bdělým znamená „být pokřtěn Duchem svatým a ohněm.“ Důkazem bude, když nás to zapálí.

LAURENCE FREEMAN, OSB