Pátek po Popeleční středě

Matouš 9, 14-15

Ježíš dnes říká, že existuje čas se postit a čas se nepostit. V Káni v Galileji, kde uskutečnil své první ‚znamení‘ na svatební hostině, kterou navštívil se svou rodinou a přáteli, se určitě nepostil. Určitě se dobře bavil. Ale Postní doba je čas postu – digitálního stejně jako od jídla a pití – a můžeme se při tom mít stejně pěkně, jako když oslavujeme. Ježíš putoval a hovořil, když procházel údolími a přes hory své rodné země, ale také se pravidelně uchyloval na osamělá místa a modlil se často po celou noc. Je mnoho dimenzí dobra, které je třeba respektovat, pokud má být život celistvý a naše země svatá.

Tradičně žijeme ve třech dimenzích prostoru a ve čtvrté dimenzi času. Ty představují různé způsoby, jak být a poznávat svět. Měli bychom být napojeni na všechny, abychom dobře využili životního času a abychom jej učinili hlubokým, širokým a dlouhým. Stres a deprese jsou známkou, že jsme v sobě prostor a čas nesladili. Když Ježíš strávil čtyřicet dní v poušti před tím, než zahájil své veřejné působení, byl si také intenzivně vědom božské dimenze reality. To ale nemusí být vhodné vyjádření, protože to vypadá, jakoby božské bylo pouze další dimenzí, zatímco ono je samotnou realitou, která obsahuje a naplňuje všechny dimenze. Proto tuto dimenzi raději nazývejme duchovní a okamžitě vidíme, jak jsme ji vypnuli hyperaktivitou v našem čtyř-dimenzionálním světě, který, jak si myslíme, obýváme.

V důsledku našeho úzkého upnutí na materiální svět a vědu byla duchovní dimenze odsunuta na okraj nebo úplně vyloučena. Přesto samotná věda – pokud je uskutečňována na kontemplativních principech pozornosti a nezištnosti - nám ukazuje, že existuje více dimenzí reality, než kolik jsme si jich představovali. Vědec zabývající se teorií strun v moderní fyzice řekne, že existuje nejméně deset dimenzí, pomocí kterých můžeme „měřit“ realitu (až 26, pokud si správně pamatuji). Pokud je tomu tak, kde jsou? Fyzikové tvrdí, že jsou stejně skutečné jako naše „velká čtyřka“, která je nám důvěrně známa, ale popisují je jako ‚stočené‘ mimo dohled. Bývá to přirovnáno k tomu, jak vidíme dráty natažené mezi telefonními sloupy. Z dálky vypadají jako jednorozměrné přímky. Z blízka vidíme, že jsou třírozměrné s kulatým průřezem. Jak nám připomíná poetický vizionář William Blake: Kdyby byly dveře vnímání očištěny, vše by se člověku jevilo tak, jak je: nekonečné. Člověk se ale natolik uzavřel, že vidí všechny věci skrz úzkou štěrbinu ve své jeskyni.

Účelem střídmého duchovního cvičení během Postní doby není dosáhnout pozměněných stavů vědomí, ale umožnit nám vidět více a jasněji. Naše denní disciplina v Postu je jako jarní úklid. Nesnažíme se vidět to, co tam není, ale vše, co tam je. Duchovní dimenze potom může být považována za tu dimenzi, ve které jsou poznány všechny dimenze reality. Je to dimenze celistvosti a integrity: Cesta, bezejmenné Tajemství, Bůh. Právě zde pak uzdravování, proudící z celistvosti a překonávající rozdělení, napravuje škodu způsobenou konflikty, které vstupují do našeho mikrokosmu a kosmu.

To neznamená, že musíme být schopni pojmenovat a rozumět všem dimenzím, ale můžeme je vidět pomocí zvýšené schopnosti našeho očištěného vidění. Pro ty z nás, kteří žijí na severní polokouli, je čistou radostí a pocitem zjevení nalézt v zimě výhonky krokusů pod ještě holými stromy.

Laurence Freeman, OSB